Některé z nich jsou svým vzhledem natolik bizarní, že představují na zahradách zajímavou kuriozitu, jiné jsou v celku nenápadné a jejich úctyhodný původ bychom jen stěží hádali.
Araucaria
Za jeden z nejstarších druhů, přežívající stamilióny let, je blahočet (Araucaria). Dnes jsou jejich domovinou subtropy jižní polokoule. U nás se nejčastěji setkáme s druhem blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla), známý též jako pokojový smrček. Stejně jako u ostatních blahočetů, i tento zaujme svým zcela pravidelným tvarem, který někdy až navozuje dojem, že je rostlina umělá. Pokojová araukárie představuje vděčnou a oblíbenou interiérovou rostlinu. Je velmi dekorativní a nenáročná, poradí si i s menším množstvím světla. Jediné, co jí opravdu vadí a na co je třeba dát pozor, je přelití. Několikrát zopakovaná chyba vláhového režimu může rostlinu i zahubit. Tato araukárie je poměrně teplomilná a teplota prostředí by ani v zimě neměla klesnout pod 15 °C. V létě můžeme rostlině dopřát pobyt na terase či v zahradě.
Ačkoliv se to příliš neví, některé blahočety lze s úspěchem pěstovat v našich podmínkách i venku. Araukárii chilskou (Araucaria araucana) lze skutečně vysadit i na zahradě, protože přečká mrazy do –18 °C. Nezapomínáme ale na to, že se jedná o teplomilnou dřevinu, a proto musíme nejen pečlivě zvolit stanoviště, ale i během roku zařadit péči navíc. Pokud se nám na zahradě daří pěstovat cedr, máme napůl vyhráno. Mladá araukárie má podobné nároky jako cedr – až na to, že blahočety vyžadují více stínu. Volíme proto stanoviště, přistíněné vysokými stromy. Zároveň ovšem nesmí být místo příliš mokré; jsou to stromy vysokohorských oblastí, kde rostou na kamenitých stráních. Problém může nastat na podzim a v předjaří, kdy se vlivem vyššího množství srážek voda hromadí a nevsakuje se dostatečně rychle do hlubších vrstev půdního profilu. Nejlepší místo tedy bývá někde v kamenitém svahu, odkud voda rychle odteče.
Při výsadbě se vyplatí vyplnit jámu humózní zeminou, později už si rostlina najde živiny rozložitými kořeny. Na zimu je třeba chránit korunu před mrazem i zimním sluncem a obalit ji rohožemi nebo netkanou textilií. Půdu okolo kmene pak nastelte vrstvou propustného mulče, abyste ochránili před mrazem také kořeny. Starší, adaptovaná rostlina již snáší zimní období daleko lépe než mladý stromek. Araukárie se stane nádhernou dominantou vaší zahrady.
Metasekvoja čínská
Metasequoia glyptostroboides je jediným žijícím druhem pravěkého rodu metasekvoja. V roce 1941 byla poprvé popsána jako zkaměnělina, ale k velkému překvapení se o pár let později našlo v Číně několik stromů, následně popsaných jako nový druh metasekvoje. Před 100 milióny let byla pravděpodobně kosmopolitně rozšířenou dřevinou, jíž se podle mnohých hypotéz živili dinosauři. Dnes roste přirozeně pouze v provincii Sečuan a Hubei v západní až střední Číně.
U nás tento mohutný a rychle rostoucí strom najdeme v parcích a zahradách jako okrasnou kuriozitu. Vynikne nejen jako soliter, ale vytvoří i nádherné aleje. S oblibou se vysazuje na golfová hřiště a do zámeckých zahrad. Hebounké, jasně zelené jehlice pěkně kontrastují s oranžovou odlupčivou borkou kmene. Na podzim jehlice stejně jako u modřínu opadávají. Typické jsou silné podpůrné kořeny a spodní větve, které se mnohdy dotýkají země a vytvoří bizardní spleť.
Metasekvoji se dobře daří na běžných, propustných, horských půdách, stejně jako na půdách vlhkých a podmáčených. Strom má neuvěřitelnou schopnost růstu v zamokřené půdě, tedy na stanovišti, které skoro žádná dřevina nesnáší. Tato pozoruhodná dřevina vyžaduje na zahradě dostatek místa.
Jinan dvoulaločný
Známá Ginkgo biloga, mohutný a rozložitý strom, na první pohled upoutá vějířkovitým, uprostřed rozděleným listem. Pochází z období permu, tedy z mladších prvohor. Nejčastěji bývá k vidění v parcích a zámeckých zahradách. Jinany mají rády stanoviště s dostatkem slunce, dobře snášejí i zaprášené prostředí dnešních měst. Na kvalitu půdy není strom nijak zvlášť náročný, miluje lehčí půdy, dobře propustné a zásobené živinami. Zemina by měla mít mírně kyselé pH. Dnes najdeme i mnoho kultivarů, které se liší nejen vzrůstem, ale i tvarem listů. A ačkoliv to na první pohled není vůbec zřejmé, to, co vypadá jako listy, jsou ve skutečnosti jehlice a jinan se tedy opravdu řadí mezi jehličnany. Do zahrádek se hodí pro svůj půvabný vzrůst i tvar a zářivě zlaté podzimní zbarvení. Vyšší druhy, jako je Equisetum hyemale, vypadají velice dobře vysazené u zahradních potůčků a jezírek.
Přesličky a plavuně
V období karbonu dosáhly velkého rozmachu přesličky a plavuně. Předcházející devon přinesl stromové kapraďorosty. Přesliček dnes existuje jen asi 35 druhů jediného rodu, který se zachoval do dnešních časů – rodu Equisetum. Tyto rostliny nemají pravé kořeny, v půdě kotví podzemním stonkem – oddenkem (tzv. rhizom), ze kterého vyrůstají nevelké adventivní kořeny. Stonky jsou výrazně článkované, přeslenitě větvené. U nás se v přírodě můžeme setkat s přesličkou rolní, která se nejčastěji vyskytuje podél cest a kolejí, a s přesličkou bahenní, která preferuje vlhkou půdu a stinnější místo.
Wollemie vznešená
Jde o jediný žijící druh starobylé jehličnaté dřeviny rodu wollemie z čeledi blahočetovitých. Objevili ho v Austrálii v roce 1994 mezi pískovcovými skalami pouhých 150 km od Sydney. Rostlina byla přesněji určena až s pomocí zkamenělin, které datují její původ do období před 200 miliony let. Patří tedy mezi tzv. živoucí fosílie. Ve volné přírodě roste méně než 100 wollemií. Místo výskytu v australském národním parku Wollemi je proto přísně chráněno zákazem vstupu. Vládní program pro záchranu tohoto vzácného stromu nicméně poskytl práva na rozmnožování wollemie soukromé firmě, která po rozmnožení základního množství stromů pro botanické zahrady a potřeby záchranného programu získala právo mladé stromky volně prodávat. Tomu napomohla i skutečnost, že strom lze relativně snadno množit řízkováním. Rostlinu proto v současnosti vlastní všechny větší botanické zahrady v ČR. Je například součástí pravěké sekce zahrady v Liberci a dá se levně a legálně zakoupit i soukromě. Mladé stromky tak lze dopátrat ve specializovaných zahradnictvích.
Připravila: Daniela Dušková a ih, foto: autorka a Wikimedia; vydáno v RPN 10/2013
