Mnozí z nich jsou však i navzdory svému odstrašujícímu tvaru pro člověka absolutně neškodní. A platí to i pro nápadné sekáče. Na světě jich rozeznáváme až neuvěřitelných 6 600 druhů, z nichž u nás žije jen asi 35 druhů.
Jde o starobylé živočichy, kteří obývají Zemi už více než 400 milionů let. Ačkoliv mohou připomínat pavouky, jejich nejbližší příbuzní jsou pravděpodobně roztoči. To, že nemají s pavouky téměř nic společného, lze poznat na stavbě jejich těla, které je kulaté a zavalité, čímž připomíná spíše jakousi jednolitou kuličku.
Naopak pavouci mají tělo zřetelně rozděleno na hlavohruď a zadeček pomocí tenké zúženiny (stopky), která tyto dva celky spojuje. Dalším důležitým znakem je, že na rozdíl od pavouků nemají žádnou jedovou žlázu.
To znamená, že nás nemají jak pokousat ani bodnout. Proto se dají bezpečně vzít i holou rukou bez ohledu na to, jakou hrůzu v nás vzbuzují. Poslední, nejnápadnější znak je, že sekáči nemají žádné snovací žlázy, a tedy nedokáží tkát pavučinu. Také z tohoto důvodu je nejčastěji nacházíme jen tak lézt po zemi, po stromech nebo stěnách budov.
Netradiční způsob obrany
Mnohé druhy jsou typické dlouhýma tenkýma nohama a křehkým tělem. Protože nemají jed, brání se jiným způsobem. Často mívají zbarvení, kterým velmi dobře splývají s povrchem. Pohybují se především v noci a přes den většinou jen nečinně vyčkávají na jednom místě, aby se neprozradili pohybem.
Proti mravencům a jinému menšímu dravému hmyzu se brání tak, že se vztyčí na svých dlouhých nohách do výšky, čímž dostanou své tělo mimo dosah vetřelce. V případě nouze dokáží své nohy úmyslně odlomit.
Tato končetina se ještě chvíli dokáže hýbat na místě a „zabavit“ tak predátora, než sekáč unikne do bezpečí. Protože se sekáči jako každý jiný pavoukovec svlékají (při růstu svlečou svou starou kůži), shozené končetiny jim zregenerují. Existují i takové druhy, které dokáží vylučovat páchnoucí tekutiny.
Čím se živí?
Sekáči jsou všežravci. Živí se různým hnijícím organickým materiálem, mrtvým hmyzem, houbami či řasami. Některé druhy umí předními končetinami ulovit i drobný hmyz. Mají velmi špatný zrak, a tak se orientují jen pomocí předních končetin, které fungují podobně jako tykadla. Pro nás zahrádkáře nepředstavují žádnou hrozbu.
Dokáží se naklonovat
Mnohé druhy se rozmnožují partenogeneticky (nepáří se, ale tvoří vlastní klony). V opačném případě po páření produkuje samička vajíčka, která klade do různých štěrbin v substrátu. Vývoj vajíček trvá v závislosti na druhu dva týdny až půl roku.
Samička se o vajíčka nijak nestará. Malí sekáči připomínají zmenšeniny svých rodičů. V našich podmínkách mají jednu generaci ročně.
Na konci léta je lze pozorovat, jak se vyhřívají na sluncem osvětlených plochách. Tuto možnost využívají především samičky, které se snaží urychlit vývoj vajíček ve svých tělech ještě před příchodem zimy.
Nejznámější druhy
Nejznámějším druhem u nás je sekáč domácí (Opilio parietinus) a velmi podobný sekáč Canestriniho (Opilio canestrinii). Oba se hojně vyskytují v okolí lidských příbytků. Jsou neškodní, zdi domů jim připomínají jejich původní prostředí – skalní stěny a okolí jeskyní.
Mnoho lidí se mylně domnívá, že pavouci v interiéru, nazývaní „záchodovými pavouky“, jsou sekáči. Ve většině případů však uvnitř nacházíme třesavku sekáčovitou (Pholcus opilionoides), pavouka s dlouhýma nohama. Na rozdíl od sekáčů neposedává jen tak na stěně, ale vytváří si pavučiny, do kterých chytá různý hmyz. Dlouhé nohy jí slouží k lovu jiných druhů pavouků.
Jak správně odchytit a přemístit sekáče
- Najdete-li na stěně sekáče a chcete-li ho bezpečně odstranit, použijte sklenici nebo plastovou nádobku. Jí ho přikryjte a opatrně vsuňte mezi stěnu a nádobu papír. Sekáče tak dostanete do nádoby, kterou můžete následně opatrně zavřít a přenést ho na bezpečné místo ven. Stejně bezpečně můžete přenášet i pavouky či jiné tvory.
- Nesnažte se sekáče horlivě chytat rukama. Ve stresu nebo při nesprávné manipulaci totiž shazuje končetiny. Pokud takto shodí více než dvě kráčivé nohy, může to být pro jeho další fungování fatální.
- Sekáči a jiná užitečná půdní fauna miluje komposty a podobná zákoutí v zahradě, kde se hromadí organický odpad. Také zde platí, že přírodě vzdálená sterilita škodí biodiverzitě. Hromada spadaného listí, trávy či kusů dřev by tak měla být součástí každé zahrady. Poskytuje úkryt nejen sekáčům, ale i množství stonožek či dravých brouků, kteří pomáhají udržovat přirozenou rovnováhu v okolí.
Text: Mgr. Adrián Purkart, PhD. (autorský text)
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
