Před natíráním je dobré obhlédnout „terén“ a zjistit, v jakém stavu se daný předmět nachází. Posoudíme, zda nebude přece jen lepší zakoupení nového. Povrch před natíráním musíme řádně očistit i od nejdrobnějších nečistot za pomoci brusného papíru.
Příprava dřeva před nátěrem
Na začátku se zaměříme na starší dřevěné předměty se starým nátěrem. Pokud se odchlipuje, je popraskaný či se vytváří četné puchýře, musíme jej odstranit. Tlusté, špatně přilnavé staré nátěry můžeme odstranit ručně následujícími postupy.
Broušení: staré nátěry můžeme obrousit za pomoci smirkových papírů o různé hrubosti, bruskami s brusným papírem, či výjimečně drátěnými kartáči nebo ocelovou vlnou. Bez brusných papírů se při práci se dřevem neobejdeme. Jejich pomocí odstraníme staré nátěry, ale také obrousíme dřevěné hrany či dřevo očistíme a zbavíme nerovností. Liší se svojí zrnitostí (označováno písmenem „P“), respektive hrubostí.
Nejhrubší papíry/brusné pásy jsou označeny číslem 20 a nejjemnější číslem 400. Správnou hrubost přitom vybíráme také podle toho, jak moc nám na natíraném objektu záleží, resp. podle toho, jak precizní očekáváme výsledek. Pokud se jedná například o starou branku od zahrádky, na které nám tolik nezáleží, můžeme použít hrubý smirkový papír se zrnitostí 40-60.
V případě, že potřebujeme obrousit a následně natřít choulostivější povrch, například starožitný nábytek, volíme jemnější brusné papíry o zrnitosti s číslem 100 a výše. Brousíme-li rovné plochy, můžeme si práci usnadnit omotáním brusného papíru okolo hranolku, který dobře padne do ruky. Přičemž platí, že čím má hranol oblejší hrany, tím déle na něm vydrží smirkový papír, aniž by se prodřel.
Vibrační brusky jsou nedocenitelným pomocníkem, pokud zbavujete dřevo starého nátěru. Bruska využívá vibračních pohybů brusného přístroje, kdy můžeme kontrolovat jak přítlak, tak i nastavitelnou rychlost. Při jejich výběru bychom měli hledět především na přítomnost integrovaného boxu či vaku na prach, který pochytává piliny či drobný prach ze starého laku, který obrušujeme. Další vychytávkou, jež usnadní práci s bruskou, je upínání brusného papíru za pomoci suchého zipu či svorek. Brusky se liší rovněž svojí brusnou plochou, kdy se nejběžnější rozměr pohybuje okolo 182 x 92 mm.
V obchodech se setkáme i s dalšími typy brusek, jako je například excentrická, která brousí za pomoci kmitavého i otáčivého pohybu zároveň. Vhodná je především pro obroušení zaoblených a kulovitých předmětů, např. u zábradlí. Úhlová bruska (flexa) představuje nejvšestrannější typ brusek. Provedete s ní jak dělení keramických obkladů či řezání kovových dílů, tak i broušení dřeva, vhodnější je však u kovových materiálů.
Opalování: díky horkému vzduchu (180 – 650 °C) který produkují horkovzdušné pistole, se narušuje pevnost nátěru, barva změkne a následně ji ihned odstraňujeme špachtlí či stěrkou. Horkovzdušné pistole můžeme využít pro odstranění jak syntetických, tak i vodou ředitelných barev.
Při odstraňování staré barvy z oken či dveří za pomoci horkovzdušné pistole musíme dávat pozor na okenní tabule, které by vlivem vysoké teploty mohly prasknout – pro usnadnění lze pořídit speciální nástavec pro ochranu skel, který usměrní proudění teplého vzduchu. Odstranění starého nátěru opálením využijeme především u rovných ploch s minimem plastických výstupků. Po opálení se povrch a zbytky barvy obrousí brusným papírem.
Chemické odstraňovače starých nátěrů: jejich účelem je prostoupit a naleptat starý nátěr a způsobit tak jeho nabobtnání. Většina chemických odstraňovačů si poradí jak se syntetickými, tak i epoxidovými či disperzními nátěry na kovu, dřevě či betonu. Aplikují se na inkriminovaný nátěr speciálním štětcem v silné vrstvě, přičemž se nechají působit po dobu 15-20 minut, někdy i déle, přičemž záleží na počtu starých nátěrů. Následně se narušený nátěr odstraní škrabkou nebo špachtlí a případně se povrch lehce přebrousí brusným papírem.
Vyrovnání nerovností dřeva
Po odstranění starého nátěru povrch dřeva očistíme od prachu a dalších nečistot. Problém, se kterým se následně můžeme setkat, jsou různé vrypy, odštípnuté rohy či díry po vrutech. Ty je dobré ještě před novým nátěrem zarovnat a opravit.
Tyto nedokonalosti na dřevě řádně vyčistíme, v případě děr a vrypů i do hloubky (například tenkým šroubovákem, dlátem či hranou špachtle). Jsou-li místa zamaštěna, odstraníme tuto mastnotu pomocí ředidla. Následně pro vyrovnání použijeme akrylátový tmel, který se snadno aplikuje, velmi rychle zasychá, dobře se brousí a na výběr jsou různé barevné odstíny, dle typu dřeva. Hodí se avšak spíše do interiéru, protože ve venkovním prostředí by do sebe mohl natahovat vlhkost.
Druhou možností je dvousložkový polyesterový tmel, který se hodí pro tmelení středních až větších nerovností či vrypů (okolo 5 mm). Pro jeho zatvrdnutí je nutné použít tvrdidlo v poměru 50:1 po jeho přidání je nutné tmel do 6 minut zpracovat. Tmely do vrypů řádně zapravíme tak, aby vyplnily celou nerovnost. Nanášíme raději větší vrstvu, kterou postupně vtlačujeme dovnitř a následně po zaschnutí (min. 30 minut) vybrousíme do rovna.
Za jakých podmínek natírat?
Ideální podmínky pro natírání jak u dřeva, tak kovů urychlí zasychání barev a zajistí kvalitní výsledek vaší práce. Dobré je proto vyčkat na teploty pohybující se okolo 20 °C a 25 °C, kdy relativní vlhkost nepřesahuje hodnotu 75 %, zkrátka, když to nevypadá na déšť. Dobré je natírat venku na zahradě, balkoně či terase, případně při natírání zajistit přívod čerstvého vzduchu – ten uspíší zasychání, ale také s sebou odnáší výpary z barev či rozpouštědel. Před natíráním je dobré sledovat předpověď počasí a podle toho naplánovat práci – určitě není vhodné natírat krátce před blížící se bouřkou. Zvedající se vítr s sebou přinese rozvířený prach, který zmaří veškeré Vaše snažení.
Nátěrové hmoty
Lazura: průhledný nátěr s větším podílem pojiv, určený především pro měkké dřevo, vhodný též pokud chceme zanechat pohledovou strukturu materiálu. Díky své řídké konzistenci může proniknout do měkkého dřeva a impregnovat ho. Zaručuje prodyšnost, přičemž se spíše používá pro první nátěry nového dřeva.
Lak/email: odolný barevný nátěr určený pro vrchní krycí nátěr. Odolný vůči zátěži, hladký a většinou lesklý. Zakrývá pohledovou strukturu dřeva, ale zpravidla vydrží o 3–4 roky déle než lazura. Používá se spíše pro renovaci starších dřevěných předmětů.
Vodou ředitelné barvy: jejich hlavní předností je krátká doba schnutí. Většinou jde o pružné nátěry, které odolávají popraskání. Z tohoto důvodu se hodí do extrémnějších podmínek na namáhané objekty či předměty, například plotové plaňky. Práce s nimi je snazší, nemusí se používat ředidla, nezapáchají a případné ukápnutí se dá lehce umýt vodou. Vhodnější jsou pro nátěr nového dřeva.
Syntetické barvy: ředí se chemickými ředidly, avšak většinu barev již není třeba nijak ředit, a jsou určené k okamžitému použití. Výjimkou je použití ve spojení se stříkací pistolí, kde je barvu nutné naředit správným ředidlem. Při aplikaci snesou lehké nedostatky při přípravě podkladu. Hodí se pro dřevěné materiály, které již byly dříve opatřeny nátěrem. Jsou o něco méně pružné než vodou ředitelné barvy.
Speciální nátěrové hmoty na dřevo
Ve většině případů si vystačíme s univerzálními laky či lazurami na dřevo, avšak pro specifické podmínky a materiály lze zvolit i speciální druh barvy.
Barvy na okna a dveře: vyznačují se specifickými vlastnostmi, mezi něž se řadí regulace vlhkosti dřeva = jsou difuzní, propouští vlhkost ven, ale naopak ji odpuzují/neabsorbují; jsou odolné vůči UV záření a vykazují rychleschnoucí vlastnosti. Většinou se používají silnovrstvé lazury, které zabarvují dřevo do požadovaných odstínů.
Barvy na různé typy podlah: liší se podle druhu podlahy, kterou jimi chceme natírat. Můžeme tak mít speciální barvy na betonové podlahy, dřevěné podlahy, parkety či korkové podlahy. Vyznačují se vysokou odolností vůči nášlapu a otěru, přičemž při a po aplikaci nezapáchají. Na dřevěné podlahy se ve většině případů používají jednosložkové polyuretanové laky s vysokou tvrdostí a přitom poměrně slušnou pružností. Mohou být jak průhledné, tak i barevné. U všech typů je nutné nechat barvu zasychat minimálně 24 hodin.
Text: Ladislav Budín; foto: OBI
