Mnohým určitě vyloudí úsměv na tváři metody, které se dříve používaly, ale určitě není na škodu si některé připomenout, abychom si uvědomili, jak za „pár“ let věda poskočila a jak i takovou dříve složitou záležitost, jako je konzervování, máme dnes zjednodušenou.
Cibule a česnek
S těmi tolik problémů nebylo, spíš šlo o co nejdelší udržení této zeleniny až do další sklizně, protože s postupným dokupováním to nebylo příliš valné. Velmi oblíbeným prostředkem pro skladování cibule a česneku byly staré, již vyřazené punčochy, které zaručovaly prodyšnost. Celý postup spočíval ve vkládání jednotlivých cibulí nebo česneků, nad kterými se udělá uzel. Takto se pokračuje v celé délce.
Výsledný provazec se pak přehazoval přes trám. Výhoda spočívala v naprostém oddělení jednotlivých plodů, takže v případě nákazy houbovým onemocněním se nákaza nerozšířila na další plody. Jednotlivé cibule se při konzumaci jednoduše postupně odřezávaly. Kdo by měl zájem to vyzkoušet, může dnes použít staré punčocháče nebo silonky.
Dalším oblíbeným způsobem uskladnění cibule a česneku bylo vyvazování do hroznů, které také umožňuje přísun dostatku vzduchu a kontrolu nad jednotlivými plody. Tato metoda se využívá i v současné době.
Rajčata
Dříve se ve velkém nepěstovala, ale přeci zmínka o jejich uskladnění tady je. Pokud musíme sklidit zelená rajčata před ohlášenými mrazíky, je možné nechat je dozrát bez výrazné ztráty chuti podle našich předků takto: jednotlivé plody je nejlepší skladovat po jednom zabalené do hedvábného papíru nebo hedvábné látky. Zabalené plody se vyskládají do bedýnky, kam je nejlepší na dno položit několik kopřiv. K rajčatům je dobré přidat zralé jablko, které vylučuje etylen, jenž uspíší dozrání zelených rajčat. Je možné taky vyjmout ze země celé rostliny i s nezralými plody. Kořenový systém lze zabalit do vlhkého papíru a zavěsit kořeny vzhůru na půdu, kde také dobře dozrají.
Brambory
S bramborami k uskladnění se nedají dělat žádná velká kouzla. Člověk je ale tvor vynalézavý, a tak i naši předkové zjistili, že se dá zařídit alespoň to, aby si skladované hlízy udržely chuť. Brambory si zachovají své chuťové kvality, když je přes zimu skladujeme přibližně ve výšce dlaně nad dřevěným uhlím. Kromě vlivu na chuť má dřevěné uhlí ještě další pozitivní efekt – hlízy začnou později klíčit.
Skladování bylinek
Naši předkové přišli na vynikající způsob uskladnění bylin pomocí soli. Takto konzervované chutnají mnohem lépe než sušené a jejich aroma zůstává plně zachováno. Při nakládání je třeba počítat s 15 % soli, to znamená, že z celkové hmotnosti 1 kg mají tvořit 850 g bylinky a 150 g sůl. Bylinky nadrobno nasekáme nebo nakrájíme, smícháme se solí a naplníme do skleněných nebo kameninových nádob. Ale pozor, bylinky není dobré do nádob příliš natlačit, protože pak pouštějí šťávu a to snižuje jejich trvanlivost. Navrch přijde slabá vrstva suché soli. Nádoby se uzavřou celofánem nebo voskovým papírem.
Švestky a blumy
Vydrží čerstvé 3 až 4 měsíce, bez využití fólií nebo mrazení. Podmínkou však je, že k nim nesmí přijít vzduch. Plody pro uskladnění sklízíme za suchého počasí a dbáme na to, abychom je utrhli i se stopkami. Několik dnů necháme ovoce na vzdušném místě, aby se odpařilo. Do pevné nádoby, nejlépe velké sklenice s pšeničnou moukou navrstvíme ovoce tak, aby se plody navzájem nedotýkaly, postupně vrstvíme, až je nádoba plná. Tu pak uzavřeme a uložíme na chladném místě. Švestky pak je možné odebírat po částech. Před použitím se mouka z plodů omyje a na okamžik je podržíme v sítu nad hrncem s vařící vodou, aby je lehce přešla pára. Po tomto ošetření chutnají blumy a švestky jako čerstvě utržené, třeba v lednu.
Jablka a hrušky
Zásadně skladovat se stopkami směřujícími vzhůru, protože ovoce se zpravidla sklízí před dosažením zralosti a mělo by tedy i nadále zůstat ve stejné poloze, v jaké by normálně na stromě dozrálo.
A aby ovoce vydrželo chutné co nejdéle, vymysleli naši předkové možnost skladování v bedničkách či soudcích s dobře těsnícími víky. Před uskladněním ponechali plody dva týdny rozložené v suché místnosti, aby se „vypotily“. Na dno nádob pak dali vrstvu suchého písku, na ni pak vrstvu plodů, každý samostatně zabalený do papíru. Následuje opět vrstva písku a jablek, až se celý obsah zaplní. Končí se pískem. Pak je nutné nádoby dobře uzavřít a uložit v chladu a suchu. Tak si plody uchovají chuť a šťávu až do jara.
Citrony
Ty byly určitou vzácností, a tak snaha udržet je co nejdéle a bez hnilob vedla k vymýšlení skladovacích metod, které by pracně sehnanou lahůdku uchovaly co nejdéle neporušenou. Jednotlivé plody se zabalí do papíru a vloží do kameninového hrnce. Ten se pak doplní solí. Citrony se postupně podle potřeby odebírají. Dokonce i když kůra časem na plodech ztvrdne, vnitřek zůstane šťavnatý.
Text Ing. Ludmila Dušková Foto iStock.com
