K likvidaci větví slouží elektrické a motorové zahradní nebo profesionální drtiče. Pařezy je možno odstranit biologicky, chemicky, ohněm nebo mechanicky.
Zahradní a profesionální
Menší přenosné nebo pojízdné zahradní drtiče kategorie „hobby“ (označované i jako štěpkovače) nabízí na našem trhu mnoho výrobců a v několika typech. Obvykle 12–25 kg těžký stroj spočívá na trojnožce nebo na dvoukolovém podvozku. Poměrně hlučný drticí mechanizmus pohání elektromotor o příkonu 1000–2500 W.
Hrdlem se do drtiče vkládají větve o průměru nejvýše do 40 mm (nebo zahradní bioodpad). Stále víc přibývá drtičů vybavených plastovými pěchovadly, umožňujícími bez ohrožení rukou protlačit více měkčího zeleného odpadu – stvolů, lodyh a listí.
Drť (štěpka) padá výsypným kanálem do podstaveného či zavěšeného vaku, do plastového koše, nebo přímo do přistaveného kolečka. Sběrné koše a vaky mají podle velikosti drtiče kapacitu 50–80 litrů.
Na přípravu většího množství dřevní štěpky na vytápění v kotli na biomasu (štěpku) lze využít i menší zahradní drtiče, ale přímo k tomuto účelu jsou určené profesionální drtiče. Mají vyšší výkon než zahradní stroje, ale jsou i tomu úměrně dražší; jejich využití se tak vyplatí spíše ve větších objektech s dostatkem materiálu ke zpracování.
Výběr podle drcení
Důležitým parametrem pro výběr drtiče je typ a výkon drticího mechanismu:
1) Drtiče s nožovým kotoučem: Připomínají krouhač. Větve se přitlačují na kotouč, obvykle s párem oboustranně broušených nožů, poháněný bez převodů elektromotorem s rychlostí 1600 až 2800 otáček za minutu. Drcení rotujícími noži je však zdrojem hluku až 105 dB, takže musíme zvážit, zda si drtič pořídíme i v hustější zástavbě. Menší typy s výkonem kolem 1 kW dokáží drtit větve do průměru 25 mm, větší s výkonem kolem 2,5 kW až do průměru 40 mm. Pro zjemnění materiálu až na piliny doplňují někteří výrobci drticí mechanizmus ještě kolmými noži (systémy Dynamic Micro, Multi-cut a další).
2) Drtiče s frézovacím válcem: Bývají poměrně tiché (hlučnost kolem 84 dB). Vhozené větve jsou pomalu vtahovány válcovou frézou, která je přitlačuje na přítlačnou desku nebo otočný válec. Větve jsou postupně drceny zuby frézy, otáčejícími se 40x za minutu, až do podoby třísek. Průměr drcených větví je omezen na 40 mm, u měkkého dřeva na 44 mm. Drtič s příkonem 2,5 kW však dokáže zpracovat za hodinu až 150 kg větví.
3) Tiché drtiče se šnekovým řezacím ústrojím: Jsou stále oblíbenější, i když jsou dražší. Šikmo uložený šnek (jako u mlýnků na maso) s vybroušeným ostřím na závitech vtahuje, řeže a na třísky drtí větve do průměru 30 až 35 mm s výkonem až 120 kg/h. Hlučnost nepřesahuje 84 dB (A), protože řezný nástroj se neotáčí rychleji než 40x za minutu.
Odstranění pařezů
Ovocné a okrasné dřeviny je třeba udržovat nejen řezem, ale čas od času musíme přestárlé nebo nemocné stromy odstranit celé. V zemi ale zůstanou ještě pařezy. Existuje několik způsobů, jak se pařezů zbavit:
Biologicky – jestliže na likvidaci pařezu nespěcháme, může nám s ní pomoci příroda. Do pařezu se udělají díry a dřevo se naočkuje houbami, jako je například dřevokazná hlíva ústřičná. Přibližně po dvou letech se pařez sám rozloží. Hlívu je vhodné použít na pařezy listnatých stromů, na jehličnanech se uchytí jen vzácně. Podobné účinky jako hlíva ústřičná má i václavka obecná, ta ale může napadat i živé stromy.
Chemicky – chemická likvidace je založena na působení chemické látky na pařez. Ten však v sobě už nesmí mít mízu – přípravek je tedy možné aplikovat až po půl roce nebo roce po pokácení stromu. V případě, že byste chtěli použít chemické prostředky i na čerstvý pařez, muselo by to být na podzim, kdy strom stahuje mízu. Většina prostředků obsahuje dusičnan draselný v práškové formě, který výrazně urychluje hnilobný proces. Postupuje se podle návodu výrobce. Po asi 4 až 6 týdnech se pařez rozloží a vykopat ho je pak snadné.
Ohněm – tato metoda je sice tradiční, ale poměrně nebezpečná a může být v rozporu s místními vyhláškami. Do pařezu se vyvrtají díry, do nichž se nalije topný olej či petrolej (v žádném případě ne benzín!). Poté je třeba několik týdnů (zpravidla čtyři) počkat, až tekutina pronikne hluboko do dřeva a pařez pomocí podpalovače zapálit. Pařez sežehneme až do kořenů, doutnat a zapáchat však může ještě několik dní. Pokud máme rašelinnou půdu, může prohořet až desítky metrů od pařezu. V blízkosti lesa proto zvolíme jinou metodu.
Vytažením – pokud víme, že budeme chtít pařezy vytáhnout, ponecháme při kácení pahýl stromu co nejdelší a kmen použijeme jako páku. Pak stačí traktorem ze země kmen vyrvat i s kořeny. Nabízí se i možnost použít napínací kladku: Jde o řetězový zvedák s pákou, jehož jeden konec upevníme kolem pahýlu stromu a druhý připoutáme ke zdravému a silnému stromu. Pomoci může alespoň částečné odkopání terénu poblíž pařezu a také průběžné sekání kořenů, když se pahýl začne naklánět.
Frézováním -profesionální frézou pomocí kotouče s nástroji ze slinutých karbidů pařez odstraníme do hloubky asi 10 až 40 cm pod úroveň okolního terénu. Frézování lze provádět v hůře přístupných místech. Fréza bývá poměrně drahá, ale můžeme si ji půjčit v půjčovnách nářadí. Pokud chceme odstranit více pařezů, nebo pařezy z velkých stromů, povoláme specializovanou firmu.
Rady pro drcení
U většiny drtičů můžeme přepínačem na ovládacím pultu změnit směr otáček (zpětný chod), aby bylo možné uvolnit mechanizmus v případě zablokování. U levnějších drtičů s rotujícími noži musíme počítat se zpětným vyhozením silnějších větví. Pozor na dráty, kamínky, plasty a další materiály, které by neměly projít strojem.
Lepší je zpracovat čerstvé větve, po suchém dřevě nože kloužou a je nutné je tlačit do řezu. Silnější vidličnaté větve rozdělíme. Pokud se prostor nad frézou ucpává, nebo materiál po břitech klouže, větvičky postrčíme jiným kusem větve. Při drcení jehličnanů může jehličí ucpávat vstupní otvor: pročistíme jej větví jiného stromu.
Navzdory elektrickému krytí nesmíme používat drtič za deště ani jej za provozu čistit proudem vody z hadice.
Rady pro frézování
Frézování pařezů je rychlé a efektivní; zbyde jen hromada pilin, kterými můžeme jámu zahrnout a zasypat zeminou. Pařez je třeba uříznout co nejníže nad zemí, a tím minimalizovat množství hmoty k likvidaci.
Frézu je možné si vypůjčit. Dobrá půjčovna přidává náhradní sadu frézovacích zubů a naprosto nezbytné ochranné pomůcky, tedy zejména štít na oči a protihluková sluchátka. Před frézováním je dobré pařez rýčem lehce několik centimetrů obkopat do šířky i do hloubky pro lepší výhled na případné odstranění kamenů těsně u pařezu.
Nemá smysl chtít práci uspěchat a frézovat příliš velký kus najednou. Efektivní je postupovat od krajů a odstranit vždy jen část pařezu. Jakmile fréza nebude na pařez dosahovat, povolí se aretační páka a stroj se asi centimetr posune.
Připravil: Radek Sýkora, foto: archiv firem a autora; vydáno v RPN 3/2014
