Perfektním řešením je osetí půdy rychle rostoucími plodinami, které potlačí vzcházející plevele, odeberou jim vláhu a zadusí je. Půdu ale především obohatí o cenný humus.
JAKÉ PLODINY SE NEJLÉPE HODÍ?
Při výběru musíme zvážit, jaké plodiny chceme následující rok na stanovišti pěstovat.
- Velice často se využívá řepka a hořčice. Během několika málo dní vytvoří celistvý koberec, a než přikročíme k podzimnímu rytí, naroste velké množství organické hmoty k zarytí a obohacení půdy o humus. Ale pozor! Tyto brukvovité plodiny jsou přenašeči obávané nádorovitosti košťálovin. Pokud budeme na stanovišti pěstovat květák, zelí či kedlubny, řepce a hořčici se rozhodně vyhneme.
- Oblibu mezi zahrádkáři má i svazenka vratičolistá. Její modré květy šíří po okolí nádhernou medovou vůni. Je to také medonosná rostlina, využívaná i včelaři. V tuto dobu nám už sice nezakvete, ale velice rychle vytvoří dostatečné množství organické hmoty. U nás pěstovaná odrůda Větrovská je méně srstnatá. Má oproti jiným odrůdám vyšší krmnou hodnotu a chovatelům hospodářských zvířat poskytne i na sklonku vegetačního období hodnotné krmivo.
- Lupinu zahradní (Lupinus polyphyllus) zná asi každý zahrádkář, okrasnou část zahrady dokáže rozzářit širokou škálou barev. Mnohem méně je ale v podvědomí pěstitelské veřejnosti lupina bílá (Lupinus albus). Dorůstá bez problémů do výšky až 150 cm. V zemi vytváří silný, hluboko pronikající rozvětvený kulový kořen, na kterém jsou hlízky nitrogenních bakterií. Lodyhu má silnou, vzpřímenou, listy dlouze řapíkaté, dlanitě složené, nenápadné květy sestavené do hroznů. Významně zlepšuje lehké, písčité, vápnem chudé půdy, na nichž se jí dobře daří, neboť je obohacuje dusíkem a organickými látkami. Svými hlubokými kořeny navíc prohlubuje půdu. Vysokou produkcí nadzemních částí významně zásobuje půdu organickou hmotou a dokáže prakticky nahradit statková hnojiva.
- Univerzální řešení nabízí luskoobilní směska. Skládá se z ovsa, hrachu a pelušky. Poskytne velké množství organické hmoty pro zapravení do půdy a dokonale zlikviduje vzcházející plevele.
Řepka (vlevo), Svazenka (vpravo)
CO DĚLAT PŘED ZIMOU?
Před zarytím se vyplatí rostliny na zelené hnojení rozdrtit pomocí strunové sekačky nebo klasické rotační. Pozor ale při pěstování lupiny, ta vytváří silné lodyhy, které můžeme dokonale rozdrtit jedině výkonným mulčovačem. Bez drcení je možné zarývat pouze malé množství organické hmoty.
A přichází na řadu poslední operace před zimou a to je rytí či orba. Je to takové slavnostní zakončení jednoho vegetačního roku a zároveň příprava na příští jarní sezónu. Ale pozor, ono to samotné rytí či orání je přímo velká věda! Před několika lety se nám omylem dostal do pořadu Receptář prima nápadů příspěvek, kde žáci jedné zahradnické školy předváděli rytí nebo spíš parodii na rytí. Rýčem totiž nabírali zem, rozmachem ji před sebe rozhazovali, což připomínalo spíš výrobu obří homole nebo mraveniště. Rytí je ale přímo rituál, který si zaslouží pokoru, úctu, určitý grif a v neposlední řadě základní znalosti. Při rytí první brázdy vytváříme navršený sklad a teprve zem z druhé brázdy přichází do prostoru první. Je také nutné myslet na to, že zarývané organické hnojení nepřichází na dno brázdy, ale pouze na bok a je tak rovnoměrně rozmístěné v celém profilu rytí. Zemina se tak nepřevrací o 180 stupňů, ale pouze o 90. Možná, že to někdo bere jako úmornou, ba přímo odpornou dřinu, ale díky moderním rýčům je to dnes mnohem jednodušší. Samotné ostří je pevné, nepruží, natož aby se lámalo, násady mají ergonomický tvar a dají se i upravit podle výšky obsluhy, prostě je to báseň, kterou si můžeme při podzimní práci vychutnat.
MALÁ MECHANIZACE
Ti, kdo zahradničení propadli ve větším měřítku, už nebudou rýt, ale orat. Na zahrady a políčka vstupuje mechanizace, a tak zde pracují různé minitraktůrky a frézky, které lépe či hůře orají.
U profesionální malé mechanizace je nutné zvolit vyhovující rozchod kol, a to 610 mm. Pluh se musí seřídit pomocí nastavovacího tělesa tak, aby byl vždy kolmo k půdě, i když stroj jede ke straně,; rozhoduje také nastavení hloubky orby – cca 15–20 cm. Pluh musí být perfektně vyleštěný, zrezlá čepel by kladla nadměrný odpor a půda by se lepila. Důležité je také dokonalé zatížení stroje pomocí závaží jak v kolech, tak i na protilehlé straně pluhu. Druhé závaží má navíc funkci vyvážení – stroj by měl být přibližně v rovnováze, vytažení pluhu ze země na souvrati je pak hračkou. Na svažitých pozemcích se vyplatí klopit půdu do svahu, tedy proti směru působení přirozené eroze.
Hrubou brázdu necháme až do jara, takto je pozemek dokonale připravený k zimnímu spánku.
Text: Jan Kopřiva :: Foto: autor
