Štírci (Pseudoscorpiones)
Asi to mnohé překvapí, ale štírky zařazujeme mezi pavoukovce. To znamená, že patří do téže skupiny jako všichni pavouci, štíři či sekáči. Při zběžném pohledu se může zdát, že si z každé této skupiny půjčili nějakou součást na stavbu svého těla.
Mají osm kráčivých končetin a v přední části podobná klepítka, jaká má štír. Právě v těchto klepítkách mají jedové žlázy, jimiž dokáží paralyzovat svou kořist při uchopení. Vzhledem ke své miniaturní velikosti nejsou schopni nás nijak ohrozit. Dokonce ani mravence by nedokázali usmrtit.
Nemají proto žádný jedový osten na konci těla. Zvláštními žlázami v přední části těla jsou též schopni vytvářet vlákna podobná pavučině. I když se můžeme setkat s obrázky, kde působí hrozivě, zdání může klamat. Velikost i těch největších druhů na světě sotva přesahuje jeden centimetr. U nás rozeznáváme přes padesát druhů, které mají většinou velikost jen několik milimetrů.
Starají se o hygienu zahrady
Štírci žijí v zahradě na různých místech. Najdeme je ve spadaném listí, pod kůrou stromů, v kompostu či v hromadě nařezaného dřeva. Včelaři je dokonce najdou i ve svých úlech. Tu nacházejí dostatek úkrytů, kde se mohou schovat a vyčkávat na svou kořist.
Jsou to predátoři a loví především drobné bezobratlé – roztoče, chvostoskoky, hlístice a podobně. Uloví a sežerou prakticky všechno, co jsou schopni svými malými klepítky uchopit. Díky této schopnosti vykonávají především hygienickou funkci a jsou schopni regulovat populační exploze své kořisti.
Ačkoliv je jejich schopnost snadno přehlédnutelná, v současnosti probíhají různé experimenty s cílenou aplikací štírků do úlů včel ve snaze potlačit nebezpečné onemocnění způsobené parazitickými roztoči (varroóza).
Dobrodružný způsob přepravy
Malá velikost štírků jim způsobuje poměrně velké problémy při přesunu na nová, vzdálenější místa. Příroda se v jejich případě kreativně vynašla. Štírci vykonávají takzvanou forézu, což je jev, kdy se přichytávají na jiné živočichy a doslova se na nich vozí.
Ve skutečnosti to vypadá tak, že si šikovný štírek počká na kompostu, než přiletí moucha, na jejíž nohu se přichytí svými klepítky, a následně se na ní nese jako na vrtulníku. Štírek automaticky očekává, že se moucha přesune na další, vzdálenější zdroj potravy, například na jiné kompostoviště, kde se bude moci pustit. Podobně se tímto způsobem dokáže přepravovat i na broucích, či dokonce ptácích.
Zajímavosti ze světa štírků
Asi nejznámějším druhem je štírek obecný (Chelifer cancroides), občas nazývaný i domácí. Rozšířil se lidskou činností do celého světa. Je nenáročný na podmínky a velmi rád osídlí i interiéry, kde ve vlhkých prostorách loví pavši.
V opadaném listí můžeme najít štírky rodu Allochernes, naopak pod kůrou stromů to mohou být Dendrochernes. Štírci si ve svých skrýších vytvářejí drobné komůrky, kde odpočívají, přečkávají zimu, případně v nich samice tvoří plod.
Budoucí matky nejprve vytvoří vajíčka, která nosí na spodní straně svého bříška. Po čase se z nich vylíhnou drobní štírci, kteří se snaží do několika hodin až dnů rozprchnout do okolí dříve, než je sežere jejich vlastní matka.
Zajímavým druhem je slepý jeskynní druh Neobisium slovacum, který žije jen ve Slovenském krase a nikde jinde na světě. Takzvané endemity vznikají z izolovaných populací (většinou geografická nebo jiná fyzická izolace).
V tomto případě je několik druhů jeskynních štírků rozšířených od Slovenska až po Balkán, což naznačuje možnost, že kdysi velmi dávno byly jeskynní systémy propojeny podzemními prostory nebo řekami. Když došlo k jejich oddělení, štírci v nich zůstali uvězněni, v našem případě v jeskyních Slovenského krasu.
Z nich se později vyvinul druh se samostatnými vnějšími znaky nepodobajícími se jinému současnému jeskynnímu štírku. Tento vznik druhu v pravém smyslu slova často vede k regionálním názvům, jakým je i druhový název posledního jmenovaného, „slovacum“, a stává se raritou určitého regionu.
Jak podpořit život drobných živočichů v zahradě
✔ Alespoň na některých místech pozemku nechte část spadaného listí ze stromů. Pomůžete nejen životu štírků, ale i různým půdním organismům, jako například dešťovkám a stonožkám. Vyhýbejte se však listí z ořechu, kaštanu, akátu a olše, kterým si můžete půdu na pěstování znehodnotit.
✔ Výborným úkrytem pro živočichy během chladné zimy je i tlející dřevo. Máte-li možnosti, v přírodní zahradě by neměl chybět kout s volně se rozkládajícím dřevem. Může jím být hromada silnějších větví z ořezaných stromů, ale i nevyužité palivové dřevo. Kromě štírků v něm rádi najdou útočiště hlavně predátoři ostatního hmyzu, jako jsou stonožky a střevlíci.
✔ Pokud váháte s budováním kompostoviště, na podzim je ta správná doba. Pomůže vám k tomu množství bioodpadu, který v tomto období v zahradě vzniká. Opadané listí, hnijící zbytky ovoce či pokosená stařina poskytne dostatek útočišť pro širokou škálu živočichů. To je obzvlášť důležité před příchodem zimy.
✔ Máte děti či vnoučata, jež se zajímají o přírodu? Zkuste společně štírky najít. Asi nejjednodušší je pořídit si síto s většími oky (například 1 × 1 cm) a prosít jím sušší kompost. Část prosetého materiálu dáme na světlý podklad, kde se bude dobře prohlížet, použít můžete třeba i starou plachtu. Štírci jsou pomalí živočichové, takže rozhodně neutečou a dají vám dostatek času na to, abyste je v prosetém substrátu našli.
Text: Mgr. Adrián Purkart, PhD.
Foto: isifa/Shutterstock, iStock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
