Veverka se objevuje v literatuře pod různými názvy. Může se potom zdát, že jich žije na našem území více druhů. Pokaždé však jde o jediný druh, a to veverku obecnou (Sciurus vulgaris). Zmýlit nás může i fakt, že se tento živočich vyskytuje v několika barevných formách.
Kožíšek může mít šedohnědý, typický rezavohnědý až téměř černý. Se světlejšími jedinci se nejčastěji potkáváme v nížinných teplejších oblastech, naopak tmavší formy převládají v horských, chladnějších biotopech. V takové podobě je najdeme v celé Evropě. Nevyskytují se jen na Islandu a na některých ostrovech ve Středozemním moři.
Pět kusů na hektar
Veverka obecná se vyskytuje téměř na celém našem území – v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách se stromovým porostem Výjimku tvoří nížinné oblasti s nedostatkem remízků a lesů se staršími stromy. V ideálních podmínkách žije na jednom hektaru lesa až pět jedinců.
Život veverky
Páření veverek probíhá už na konci zimy, v únoru a v březnu. O jednu samici bojuje více samců, přičemž k páření se dostane jen ten teritoriálně nejsilnější. Následná gravidita trvá zhruba čtyřicet dní. Za tu dobu si samice vyhlídne vhodnou dutinu, ve které vystele hnízdo a porodí mláďata. Mívá jich obvykle tři až pět. První tři týdny jsou bez srsti.
Samice se o mláďata stará sama. Nosí jim potravu, dokud se po osmi týdnech neosamostatní. Pohlavní dospělosti dosahují v jednom roce života. Díky kožíšku vypadají větší, než opravdu jsou, což dobře dokumentuje jejich hmotnost – váží jen asi tři sta gramů.
V našich podmínkách se dožívají přibližně šesti let. Pokud veverka nezemře přirozeně, obvykle se stává kořistí výrů velkých, denních dravců, koček divokých, kun, lišek, či dokonce rysů.
Potřebují i staré stromy
Veverky obecné preferují život v souvislejších lesích různého složení. Věk stromů je v jejich případě důležitý, nakonec jejich hlavní potravou jsou semena, která produkují stromy až od určitého věku. Ten je u smrků a borovic asi dvacet let, u dubů zhruba čtyřicet let a u buků až osmdesát let.
Kromě toho požírají i pupeny, kůru, mechy, lišejníky, ovoce, houby, příležitostně i hmyz, drobné ptáky a jejich vajíčka. Na zimu si vytvářejí zásoby semen, protože do zimního spánku neupadají.
Zdatné skokanky
Vhodné podmínky pro život při pestré druhové skladbě dřevin nacházejí i v zahradách, v parcích či na hřbitovech. Městské prostředí s dostatkem zeleně jim vyhovuje a umí si zvyknout na přítomnost člověka. Díky dlouhým drápkům dokážou šplhat nejen po stromech, ale i po fasádách budov, přičemž takto mohou „vykrádat“ jídlo z balkonů lidí.
Ve vzduchu jsou velmi obratné a dokážou doskočit až na vzdálenost čtyři metry. Pády zažívají jen výjimečně. Pomáhá jim mohutný ocas, který neslouží jen jako kormidlo během letu, ale i jako padák. Pomocí podkožního svalu na zádech dokážou dokonce měnit jeho tvar.
Nepůvodní veverka
V Evropě se v posledních letech šíří nepůvodní severoamerický druh – veverka popelavá (Sciurus carolinensis). Bohužel je schopna veverku obecnou konkurenčně vytlačit, a to zejména v městském prostředí. Zatím se objevila v Itálii a ve Velké Británii, u nás ani na Slovensku ne.
Rady biologa
Adrián vysvětluje, čím můžeme přikrmovat veverku a jak s ohledem na její nízký výskyt v přírodě jí pomoci přežít.
- Před více než sto lety lidé ročně lovili tisíce veverek a jejich kožešina se používala jako platidlo. V posledních dekádách však jejich populace začala nevysvětlitelně prudce klesat. Proto byla veverka obecná zařazena mezi chráněné živočichy naší fauny. O to víc si jejich výskytu v zahradě nebo i ve městě můžeme cenit.
- Jestli jsme zpozorovali, že na naše krmítko pro ptáky nebo na parapet okna občas přijde i veverka, nachystejme jí pochoutku v podobě větších semen, například slunečnicových. Vhodné jsou celé, i rozlousknuté ořechy, případně kousky ovoce. Pozor, ovoce je třeba pravidelně měnit, aby nezplesnivělo! Použít je možno i sušené ovoce. Pokud ho kupujeme, je vhodné takové, které neobsahuje přidaný cukr. Krmíme je jen dobře skladovanými kvalitními surovinami.
- Nezapomínáme ani na přístup k čerstvé vodě! Podobně jako ptáci a včely, i veverky trpí v době dlouhotrvajícího sucha. V místech, kde žijí, by proto nemělo chybět dostupné napajedlo v blízkosti stromů, po kterých šplhají. Nezapomeneme do něj vložit kameny a jiné předměty, které zabrání utopení drobnějších živočichů. Nutná je i pravidelná výměna vody.
- Pokud žijeme v prostředí, kde se veverka obecná nevyskytuje, nic nebrání tomu přispět k jejich ochraně v místech jejich výskytu. O svoje okolí dbáme občanským protestem proti často nesmyslnému kácení vysokých dřevin. Přebytečnými ořechy a semínky rostlin je možné veverky přikrmovat během zimy i ve volné přírodě mimo přírodní rezervace.
Fotogalerie
Text: Mgr. Adrián Purkart, PhD.
Foto: Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
