Dodáme tak do půdy nejen základní živiny, ale vylepšíme i její strukturu a hospodaření s vodou. Obhospodařovaná půda, která každoročně přináší úrodu, se časem vyčerpá. Nejenže posbíráme plody či semena, obvykle odstraníme i všechny posběrové zbytky rostlin. Při hnojení chemickými látkami, takzvaným NPK (dusík, fosfor a draslík), sice dodáme do půdy základní živiny, ale nevylepšíme vůbec její strukturu, která je důležitá například i pro dobré přijímání a udržování vody.
Jak zelené hnojení funguje?
Ideální pro pěstování je jemná drobnohrudkovitá struktura. Výborný způsob, jak do půdy vrátit, co jsme z ní v podobě úrody vzali, je kompost a hnůj. Nemáme-li ani jedno, ani druhé, nabízí se další řešení v podobě zmíněného zeleného hnojení. Jak funguje? Na záhon, který právě nevyužíváme, vysejeme rychle rostoucí rostliny, které za několik týdnů posekáme, necháme zavadnout a zapracujeme do půdy. Organická hmota se v ní do dalšího výsevu rozloží a oživí se i půdní život.
Kdy takto hnojit?
Nejčastěji se rostliny zeleného hnojení vysévají do záhonu po sběru první úrody, například hrášku, cibule, česneku, čili na místa, která by jinak zůstala až do dalšího jara nevyužitá. Vhodný termín je od července do září (i podle počasí). Druhou možností je brzy na jaře před výsadbou plodové zeleniny, jako jsou okurky, rajčata nebo papriky. Vyséváme ihned, pokud to počasí dovolí a nehrozí větší mrazy. Na jaře dodržíme pravidlo, že cílové rostliny můžeme vysazovat zhruba tři týdny po zapracování zelené masy, aby se alespoň částečně stihla rozložit a nastartovat půdní život. Čili je-li přibližný termín výsadby 15. květen, rostliny posekáme a zapracujeme do půdy ve třetím dubnovém týdnu.
Co se vysévá?
Rychle rostoucí nenáročné rostliny, které vytvoří v krátkém časovém úseku velké množství biomasy. Sekáme je nejpozději v době kvetení, aby se nevysemenily a nezůstaly v půdě jako plevel. Mnohé z nich, například řepka či svazenka, jsou i výrazně medonosné. Jiné (hrách a různé jeteloviny) mají na hlízkách nitrifikační bakterie, jimiž půdu obohacují o dusík. Z těch známějších se používají i hořčice či pohanka. Dá se vysít jeden druh nebo si připravíme či zakoupíme směs. Protože směs obsahuje dva a více druhů, může být pro půdu větším přínosem, neboť se do ní dostanou různorodé látky v porovnání s jednodruhovým výsevem.
Střídání druhů
Při volbě druhu na zelené hnojení myslíme na to, abychom předcházeli šíření nemocí a škůdců a zabránili dalšímu vyčerpání půdy. Každá rostlina totiž čerpá z půdy malinko odlišný poměr živin a též zanechává v půdě trochu jiné látky. Proto se například po rané kedlubně vyhneme řepce a hořčici z čeledi brukvovitých a vyséváme například hrách z čeledi bobovitých. Pokud víme, co budeme v záhonu nejblíže pěstovat, vybereme pro zelené hnojení jinou čeleď. Druhým důvodem střídání čeledí jsou choroby a škůdci. Například na košťálovinách z čeledi brukvovitých jsou ze škůdců rozšíření hlavně skočci a molice, z nemocí bakteriová nádorovitost kořenů. Když vysejeme po raném zelí, na kterém jsme zaznamenali některého škůdce, hořčici nebo řepku, je pravděpodobné, že se zelené hnojení stane jejich domovem a množírnou. A to nechceme.
Jak postupovat?
Ze záhonu posbíráme úrodu a odstraníme posběrové zbytky i plevel. Protože půda byla na jaře intenzivně zkypřená, stačí ji nyní zkypřit jen zlehka pomocí motyky či hrábí. Povrch urovnáme a pohrabeme. Vytipujeme si termín výsevu, když se blíží zmírnění letních veder a přirozené srážky, abychom se vyhnuli zalévání a vyschnutí výsevu. Semena poměrně nahusto rozhodíme na povrch půdy a následně je jemně zatlačíme, podobně, jako když vyséváme trávník. Pro zabezpečení lepšího vyklíčení a udržení vláhy v půdě můžeme menší záhon přikrýt bílou netkanou textilií, kterou po okrajích zatížíme kameny nebo starými cihlami. Když porost naroste asi na 5 cm, netkanou textilii odebereme. Sekáme ve výšce přibližně 20 cm. Necháme asi den zavadnout na místě a potom zaryjeme či jinak zapracujeme do půdy. Provedeme to ještě na podzim, aby se rostliny v půdě stihly alespoň částečně rozložit. Máme-li vhodný mechanismus na sekání vyššího porostu, rostliny můžeme ponechat na místě i déle, jako pozdní pastvu pro včely.
Jak vysévat rostliny zeleného hnojení
- Plochu důkladně vyplejeme, prokopeme, urovnáme a pohrabeme.
- Semená nesejeme do řádků, ale na široko, rovnoměrně a poměrně hustě na celý připravený záhon.
- Plochu jemně udusáme, aby se semena nesplavila. Použijeme desku nebo širší motyku.
- Nakonec provedeme zálivku. Pozor, aby jsme osivo nevyplavili.
Tip na článek: Co s čím sázet? Vysázejte zeleninu ve správných kombinacích
Jaké rostliny se na hnojení hodí
Hořčice setá (Sinapis alba)
Je rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae). Nesadíme ji před ani po plodinách z této čeledi, jako je zelí, kedluben, brokolice, květák, ale i roketa, ředkvička a řeřicha. Vhodná do sušších půd. Dorůstá až 120 cm, proto ji nenecháváme dorůst až do květu.
Jetel inkarnát (Trifolium incarnatum)
Je jednoletá bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae). Je velmi vhodný jako zelené hnojení na plochách, kde potřebujeme vysoké množství živin, například před plodovou zeleninou. Dorůstá do výšky přibližně 50 cm a jeho květy jsou medonosné.
Peluška jarní (Pisum sativum convar. speciosum)
Je název pro hrách setý rolní. Má fialkové květy a tmavá semena. Patří do čeledi bobovitých (Fabaceae) s nitrifikačními bakteriemi na koříncích, proto je vhodný před náročnou zeleninu, jakou je plodová. Vhodný i do chudších a vlhčích půd i do chladnějších poloh.
Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia)
Patří do čeledi brutnákovitých (Boraginaceae). Jde o nenáročný druh hlavně do teplých oblastí, dorůstá od 50 do 80 cm a je výrazně medonosná, často se pěstuje cíleně pro včely. Z této čeledi v zahradě pěstujeme bylinky, například brutnák lékařský nebo kostival lékařský.
Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum)
Je rostlina z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae), kam z pěstovaných patří rebarbora. Hodí se prakticky před každou zeleninou, ale i po každé zelenině. Podle podmínek prostředí dorůstá od 40 do 70 cm. Je citlivá na mráz. Jde o dobrou medonosnou rostlinu.
Řepka olejka (Brassica napus)
Z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) je známá žlutě kvetoucí a medonosná rostlina mnoha polí. V mladém stavu se používá i jako zelené hnojení. Kvůli škůdcům se vyhneme záhonkům, kde pěstujeme košťáloviny, roketu, křen, případně pokud se v blízkosti nachází řepkové pole.
Text: Daniel Košťál, Monika Králová
Foto: Miro Pochyba, isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
