Připravila: Ludmila Dušková, foto: autorka
Historie pěstování balkonových květin závisela na architektonických prvcích – balkonech, zábradlích, schodištích…, které bylo třeba ozdobit. Jako stvořené pro dekorace se ukázaly alpské domy se zastřešenými rustikálními balkony ze dřeva, které vytvářejí ideální prostředí pro pelargónie, fuchsie, begonie, petunie atd. A protože balkon či terasa se staly důležitými místy k odpočinku, tento sortiment se nestále rozšiřuje. Současně s tím se rozšiřuje i nabídka pěstebních nádob.
Pro všestranné využití
Truhlíky bývají z nejrůznějších materiálů a barev, v délkách od 40 do 120 cm. Pozor – měly by být vysoké nejméně 15 cm a široké 20 až 22 cm; umožňuje to optimální rozmístění rostlin.
Mísy pro osázení by měly být uprostřed vysoké aspoň 15 cm, ještě lépe 20 cm, aby rostliny nevysychaly a měly dostatek prostoru pro kořeny.
Závěsné nádoby jsou zpravidla z lehkého plastu s držáky. Využívají se k výsadbě vzpřímených i převislých rostlin a připevňují se buď k zábradlí, na stěny nebo se umísťují i do prostoru. U těch s drátěnou konstrukcí se jako výhodné ukazují tvarované vložky z kokosového vlákna; vytvoří na míru konstrukce polokulovitou pěstební nádobu. Kokosové vlákno nejen že nasákne přebytečnou vodu, ale současně umožní vzduchu pronikat ke kořenům, takže nedochází k jejich odumírání v důsledku přemokření.
Žardoniéry jsou okrasné nádoby různých tvarů a spíše větších velikostí, do kterých však rostliny z květináčů přímo zasazujeme. Řeší jednu velkou nevýhodu vnějších květináčů – závislost na velikosti vnitřní vložené nádoby. Jejich nepostradetelnou vlastností je vodotěstnost. Máme-li tedy žardoniéru z proutí, musí být vybavena vodotěsnou vložkou. Pokud je ze dřeva, musí mít nepropustný povrchový nátěr. Tvar i vzhled může být různý. Ani zde však nelze zapomínat na vhodný výběr s ohledem na květinu a okolní interiér. Riziko, spojené s pěstováním v žarodniérách, je přemokření substrátu. Při absenci drenážního otvoru si musíme dát velký pozor při zálivce, zvláště u malých nádob. Jestliže si do dna vyvrtáte drenážní otvor, nezapomeňte na podstavnou misku.
Květináče vybíráme buď kulaté nebo čtverhranné podle pěstovaných rostlin a jejich umístění. Při výběru hrají roli především hmotnost, mrazuvzdornost, barva atd. Za praktické platí nádoby s držáky pro snadnější přemístění.
Netradiční materiály
Majolikové nádoby z vysokopálené mrazuvzdorné kameniny jsou k dostání většinou glazované. Díky tomu nepropouštějí vlhkost stěnou, a proto se na nich často usadí vápenný výkvět.
Dřevěné nádoby mají stejně jako hliněné dlouhou tradici. Přesto ale pozor – podle druhu dřeva bývají různě odolné proti vlhkosti a povětrnostním vlivům. Vyžadují proto časté lakování či lazurování. Nejlepším opatřením proti hnilobě je vyložit nádobu folií a podložit ji, aby pod ní mohl proudit vzduch.
Kamenné nádoby z přírodního kamene jsou těžké a drahé. Rychle však získávají hezkou patinu díky uchyceným řasám a lišejníkům
Betonové nádoby jsou stabilní ve větru a odolné horku. Vzhledem k velké váze je dobré umístit je na zem.
Kovové nádoby (z olova, mědi, zinku, cínu) je vhodné použít k přímému osázení pouze pokud jsou uvnitř potažené plastovou folií nebo natřené emailovou barvou.
Zásady správného výběru
Než koupíte truhlíky, změřte si délku zábradlí na balkóně. Při plánování myslete na to, že můžete pro umístění rostlin využít rohy, stěny a u zastřešených balkónů i strop. Rozmyslete si, dáte-li přednost jednoletým nebo vytrvalým rostlinám. Letničky vyjdou levněji, zvláště pokud si je sami vypěstujete ze semen. Vytrvalé rostliny jsou výhodné, pokud máme možnost uchovat je přes zimu.
Při nákupu truhlíků si rozmyslete, z jakého materiálu jsou a zda se dají využít po několik sezon.
Naprostou nutností jsou otvory ve dně nádob pro odtok přebytečné vody. Nádoby, do kterých se nedají vyvrtat, používejte pouze jako svrchní ozdobný květináč.
U velikosti nádoby platí: Čím více místa mají kořeny a čím více zeminy je k dispozici, tím lépe pro rostlinu. Omezující faktory představují nároky na prostor a váha velkých nádob.
Těžké nádoby jsou stabilnější, v úvahu ale berme nosnost balkonového zábradlí i samotného balkonu, a také odolnost nádob proti mrazu, budou-li v nich rostliny přezimující venku.
Truhlíky klasické či samozavlažovací?
Ty klasické se dostanou v rozměrech od délky 40 cm až 120 cm a šíře 15 nebo 20 cm v různých barvách. Jsou vhodné pro všechny druhy běžných balkonových rostlin. Při výsadbě zde musíme vždy počítat s drenážní vrstvou a vyvrtáním několika otvorů ve dně. Vynikající pomůckou je tu stará pletací jehlice, která se rozpálí nad plamenem a horkým koncem pak snadno vytvoříme otvory. S ohledem na odtok zálivkové vody je nutné počítat s podpiskou, abychom přebytečnou vodu zachytili. Nevýhodou je zde nutnost pravidelné, v horkém období i každodenní zálivky.
Samozavlažovací truhlíky nepotřebují odtokové otvory, protože mají na dně vyvýšený rošt a část prostoru pod ním slouží k zadržení zálivkové vody. Samozavlažovacích truhlíků najdeme v obchodech celou řadu nejen velikostí ale i barev. Například truhlíky „Plastia“ jsou vybaveny zásobníkem vody, a hladinoměrem, který ukazuje množství vody v truhlíku. Pokles ukazatele hladinoměru signalizuje, kdy je čas zalévat. Hladinoměr tak současně ukáže maximální zásobu vody. Další výhodou tohoto typu samozavlažovacích truhlíků je, že se nemusíte bát přemokření rostlin v době déletrvajících dešťů. Veškerá přebytečná voda totiž vyteče přepadovými otvory.
Známý systém „Lebiš“ pak spočívá na principu zvýšeného dna s knoty. Ty se provlékají otvory v roštu a jejich konce dosahují do vody na dně. Knoty vsakují vodu a tím udržují pěstební substrát vlhký. Při nákupu je nutné zkontrolovat pěstební prostor; u některých typů totiž bývá poměrně malý. Rostliny koření mělce, a když dorostou větších rozměrů, často se převrátí a polámou. Další nevýhodou může být i přemokření rostlin během dešťů, nemají-li truhlíky přepadové otvory.
Užitečné rady
Pokud používáme nádoby z předchozích let, vyplatí se je před osázením ošetřit. Ty dřevěné vyčistěte několik týdnů před osázením a natřete je prostředkem na ochranu dřeva, který ale neškodí rostlinám. Prodloužíte tak životnost nádob o několik let.
Již použité truhlíky, květináče, hrnce atd. se dobře vyčistí horkou mýdlovou vodou a kartáčem. Řasy a vápenaté usazeniny se dají snadno odstranit roztokem octa a slané vody (2 litry octa na 1 litr vody a k tomu hrst soli). Roztok se nanese, nechá se působit asi 20 minut, a poté se vydrhne kartáčkem a čistou vodou.
Na podložení dřevěné nádoby si obstarejte cihly nebo kovový rošt, aby pod dnem mohl proudit vzduch a nádoby odspodu nehnily.
V posledních letech se i v této sféře rozšiřuje prostor pro malé děti. S květináčem lze totiž zakoupit i sadu samolepek, kterými děti nádoby dle své fantazie vyzdobí a následně třeba i osázejí.
Podpěry a konstrukce
Pěkný vzhled pěstovaných rostlin může vhodně doplnit i celá řada podpěr a konstrukcí, které se využívají především při pěstování pnoucích rostlin. Vybrané pomůcky je nutné instalovat hned při sázení:
Truhlíková podpěrná mřížka je do oblouku ohnutá drátěná konstrukce s otvory, která se umísťuje ihned po osázení většinou do truhlíků s převislými rostlinami. Mřížkou docílíme pravidelný a bohatý obrost rostlin po celou vegetaci. Uplatní se při pěstování převislých muškátů, petunií, sporýšů, vějířovém…
Podpěry pro vyvazované rostliny (fazol, povijnice, thunbergie, podražec…) bývají nejrůznější tyčky, případně napnuté provázky a dráty. Ovíjivé rostliny se kolem nich spirálovitě obtáčejí.
Podpěry pro popínavé rostliny (hrachor, vilec, plamének, řeřicha) úředstavují provazy a dráty. Avšak pozor, nesmějí být příliš silné, aby se jemné úponky mohly pevně držet. Vhodnější je z uvedených materiálů vytvořit mříž, síť nebo treláž.
Pomůcky pro vyvazované rostliny slouží pro poléhavé liány (třeba růže, jasmín…). Za ideální zde platí mřížka sestavená do kosočtverců, ke které se musejí rostliny vyvazovat.
Jaký vybrat substrát
Zemina pro rostliny, pěstované v nádobách, by měla zadržovat vodu, postupně ji odevzdávat rostlinám a přebytečnou nechat odtéct. Kořenům by měla poskytnout dobré růstové podmínky, ale zůstat kyprá, a také částečně vyrovnávat extrémní kolísání vlhkosti a teplot, a to nejméně po jedno léto.
Z uvedeného vyplývá, že zahradní zemina, odebraná ze záhonu, není. pro výsadbu vhodná. Nejčastěji využívaný substrát pro balkonové rostliny se skládá ze směsi rašeliny, jílovitých minerálů, hnojiv, kompostové zeminy, případně dalších přidatných látek, které stabilizují kvalitu celé směsi.
Za optimální platí substrát – novinka pro letošní rok – jehož součástí je minerální hnojivo, které se postupně pro rostlinu uvolňuje po dobu prvních šesti týdnů po výsadbě. Po jeho vyčerpání rostliny dále přihnojujeme tekutými hnojivy nebo tyčinkami, které uvolňují živiny po dobu asi 4 týdnů. Pro specializované druhy se pak základní substrát upravuje tak, aby vyhovoval všem rostlinám okrasným listem i květem a splňoval tak nezbytné požadavky dobrého růstu a vývoje jednotlivých rostlin. Většina běžně pěstovaných druhů vyžaduje pH substrátu mírně kyselé, tedy v rozmezí 6,5-6,8.
Článek z RPN č. 3/2011
