Předpěstování vlastní sadby květin a zeleniny nemusí být vždy úplně snadné. Klíčící rostliny potřebují velké množství světla a teploty okolo 20 °C. V bytě se rády vytahují a navíc je často zachvátí i nepříjemná houbová choroba – padání klíčících rostlin.
VOLBA DRUHŮ
Přímo do půdy můžete vysévat celou řadu druhů. Většinou jde o nenáročné druhy letniček, které dobře klíčí a rychle rostou. Dále se přímo na stanoviště vysévají takové druhy, které tvoří dlouhý kůlový kořen a nesnášejí přesazování. Jejich kořínek je totiž velmi citlivý na poškození, a pokud bychom jej přetrhli, pak mladá rostlinka velmi dlouho regeneruje, pozastavuje růst a trvá dlouho, než začne opět prospívat. Mnoho rostlin reaguje až celkovým odumřením. Dobrým příkladem takové letničky je například sluncovka kalifornská neboli kalifornský máček (Eschscholzia californica).
V podstatě bychom přímo na záhon mohli vysévat veškeré letničky, ovšem doporučuji volit jen druhy, pro které je tento způsob pěstování určen. Letničky, jako begonie (Begonia), kraspédie (Craspedia globosa), nestařce (Ageratum), petúnie (Petunia) mají totiž dlouhou vegetační dobu a z přímého výsevu by zakvetly až v druhé půlce léta.
PŘIPRAVUJEME ZÁHONY
V prvé řadě pečlivě vybereme místo. Letničky z přímých výsevů se totiž zpravidla nepřesazují, příliš husté výsevy se nanejvýš vyjednotí. Nezbytnou podmínkou je příprava výsevního záhonku. Půdu je nejlepší zrýt už na podzim, na jaře znovu prorýt a zpracovat dále rýčem, případně motyčkou. Pečlivě vybereme všechny kořeny vytrvalých plevelů, včetně jejich částí. Odstraníme kameny a všechny hroudy a hrudky rozdrobíme. Povrch záhonu uhrabeme železnými hráběmi. Před samotným výsevem by půda neměla být ani příliš mokrá, ani suchá.
VÝSEV
Hloubka výsevu závisí na velikosti semen. Čím je semeno menší, tím se zasypává menší vrstvičkou zeminy a tím jemnější by zem měla být. Platí obecné pravidlo, že vrstva zeminy nad výsevem by měla být vysoká jako průměr semínka. Výsev se nejčastěji provádí do řádků s tím, že vzdálenost mezi řádky závisí na velikosti rostliny. U malých druhů stačí i 20 cm, v případě velkých a bujně rostoucích to může být až 70 cm. V řádku pak rostlinky vyjednotíme na požadovanou vzdálenost.
Dalším způsobem je výsev do hnízd, který volíme u velkých semen. Spočívá v tom, že semínka sypeme jen do „hnízd“ – jamek, a to asi po třech semenech. Po vzejití vyjednotíme tak, aby z hnízda vyrůstala jen jedna rostlinka. Aby zemina po výsevu dobře přilnula k osivu, utužíme povrch třeba prkýnkem. Celý záhon zalijeme hadicí a stále udržujeme vlhký. Přeschnutí v době klíčení a vzcházení může být pro letničky fatální.
Jako první vyséváme otužilejší druhy, jako je měsíček (Calendula officinalis) a měsíčnice roční (Lunaria annua).
Většinu ostatních druhů pak vyséváme později. Samozřejmě záleží na podmínkách konkrétního roku.
VHODNÉ DRUHY LETNIČEK
-
plnokvětý mák (Papaver somniferum)
-
slézovec (Lavatera trimestris)
-
afrikán (Tagetes)
-
slézovka (Malope trifida)
-
ostrožka (Delphinium ajacis)
-
chrpa (Centaurea moschata, C. imperialis, C. cyanus)
-
tařicovka (Lobularia maritima)
-
svlačec (Convolvulus tricolor)
-
červený len (Linum grandiflorum)
-
kalifornský máček (Eschscholzia californica)
-
iberka (Iberis amara, I. umbellata)
-
rezeda vonná (Reseda odorata)
-
svazenka (Phacelia campanulata)
-
černucha (Nigella damascena)
-
letní cypřišek (Kochia scoparia)
-
laskavec (Amaranthus caudatus)
-
hledík (Antirrhinum majus)
-
slunečnice (Helianthus annuus)
-
hrachor vonný (Lathyrus odoratus)
Text: Daniela Dušková
Foto: Thinkstock
Redakčně upravili: Lucia Pristachová Ho-Chí a Jaromír Malich
