Připravila: Daniela Dušková, foto: autorka
Železnec (Metrosideros)
Představuje dřevinu u nás celkem neznámou, zatímco u protinožců je tomu naopak. Novozélanďané si ho považují stejně jako my lípy. Těší se velké oblibě a je nazýván „vánoční strom“, protože vykvétá přesně o Vánocích, kdy bývají stromy s kožovitými listy doslova obsypané šarlatově červenými tyčinkovitými květy. Navíc se dá tento strom jako nádobová rostlina pěstovat i u nás. Jeho pěstování navíc není nijak zvlášť obtížné. Pokud dřevině poskytneme dostatečně velkou nádobu, poroste skoro sama. Přes léto je nejvhodnější ji umístit na slunné terase či lodžii, snese však i mírné přistínění a občasné opomenutí zálivky. Netrpí ani chorobami či škůdci. Na zimu mu ale nezapomeňte poskytnout bezmrazé přístřeší
Štětkovec (Callistemon)
Dřevina s žertovným názvem se na první pohled dá zaměnit za železnec díky podobným květům. Rudé tyčinky štětkovce však rostou ve svazečcích okolo celé větvičky a štětku na čištění lahví připomínají ještě věrněji. Callistemon je doma v Austrálii, Tasmánii a na Novém Zélandu. U nás známe zejména druh Callistemon citrinus, pěstovaný rovněž jako nádobová rostlina. Štětkovec potřebuje dostatek světla a pravidelnou zálivku. Pro zdravý růst je nezbytná kyselá půdní reakce, proto použijte zeminu pro kyselomilné rostliny či rododendrony. Případně smíchejte běžný substrát s rašelinou v poměru 1:1. Mladé rostliny chtějí hodně zaštipovat, aby se pěkně rozvětvily. Minimálně každé 4 týdny rostlinu zalijte, zemina nesmí v létě ani v zimě vyschnout. Při správné péči se odmění kvetením 2x za sezónu. V nádobě může dorůst až do 2 metrů s tím, že každé tři roky vyžaduje přesadit. Nezapomeňte na bezmrazé přezimování s teplotami nad 5 °C.
Akácie (Acacia)
Tvoří vzdušné keře nebo stromy s úzkými fylokladii místo listů. Květy jsou nejčastěji drobné žluté štětičky, některé akácie mají i růžové či načervenalé květenství ve formě široce otevřených štětců. Mnohé pocházejí z jižní polokoule. Jejich domovinou je Austrálie, kde napočítáme kolem 960 druhů, dalších 300 druhů najdeme v tropech, ale i v teplejších místech Evropy. Mezi akácie řadíme i druh Albizia julibrissin, zejména kultivar „Ernest Wilson“, který snese mráz až -30 °C!
Byl původně nalezen na začátku minulého století v Koreji, v oblasti s chladnějšími zimami. Později se odolnost testovala v chladných oblastech USA i Evropy a výsledek ukázal, že jde o kultivar mnohem odolnější než původní druh. Široce rostoucí strom většinou nepřesáhne výšku 4 metrů, větve má téměř vodorovné a k tomu velká růžová květenství, uspořádaná do ježatých kuliček. Potřebuje maximálně slunné, teplé a chráněné stanoviště, půdu ideálne písčitou, dobře propustnou a záhřevnou, s neutrální až zásaditou reakcí. Na správně zvoleném stanovišti není zimní ochrana nutná, pouze mladé jedince můžeme obalit bílou netkanou textilií. Pokud přeci jen větve namrznou, upravíme je na jaře korekčním řezem. Dřevina na řez reaguje tvorbou nových dlouhých výhonů.
Akácie můžeme vypěstovat celkem snadno ze semen, zakoupených v semenářské prodejně. Před výsevem je ale nutno napomoci klíčení. Semena mají velice tvrdou slupku, která dobře chrání klíček při australských požárech, ale velmi zpomaluje klíčení. Proto semena přelijeme horkou vodou a necháme stát přes noc. Nabobtnalá semena můžeme vysévat, ostatní přelijeme znovu. Druhá možnost je tvrdou skořápku obrousit smirkovým papírem. Semena pak klíčí během 1 až 2 týdnů. U tropických druhů není tato příprava nutná a vyséváme semena do půdy ihned. Akácie jsou náchylné na kořenové hniloby. Volíme tedy lehčí substrát, schopný přebytečnou vodu lépe odvádět. Občasné vyschnutí rostlině nevadí, přemokření ale nesnáší. Nutný je dostatek světla. Rostlina by vždy měla stát na nejsvětlejším možném stanovišti. Velice dobře vypadá na terasách, kde navozuje dojem Středozemí a moře. Přes celé léto je vhodné venkovní pěstování, a ačkoli některé druhy snesou mírný mráz, vždy je raději přezimujme na chráněném stanovišti. Ideální je zimní zahrada s teplotami okolo 5 °C.
