Vít Chudoba z Bratříkova v Jizerských horách se jim věnuje už několik let a úspěšně. Latinsky se láčkovkám říká nepenthes, název pochází z řečtiny a znamená utišující zármutek. Tekutina v láčkách má prý omamné účinky. Jsou to ovšem rostliny masožravé. Ne že byste je museli krmit mouchami, klidně se bez té stravy obejdou, ale hmyz ulovit dovedou. Moucha usedne na okraj láčky, který je kluzký, spadne do pasti a utopí se. Tím vydráždí rostlinu k produkci trávících enzymů, natráví měkké části kořisti a pak potravu vstřebá.
Pro pěstování se doporučují nížinné druhy. Horské typy nechejte profesionálům. 
Druhy z nížin rostou v našich pokojových podmínkách, jen jim musíte dodat vzdušný substrát z rašeliny, bukového listí, perlitu, korkové kůry, případně kuliček perlitu nebo natrhaného molitanu. Musí být neustále vlhký, ale ne přemokřený. Povrch se překryje rašeliníkem, který slouží jako indikátor kvality substrátu. Vít Chudoba má doma několik vitrin s láčkovkami. Doporučuje mít je u okna, nejlepší je rozptýlené světlo. Snesou i jižní slunce, osvědčila se jihozápadní nebo jihovýchodní strana. Množí se ze semen, ale výhodnější je láčkovky řízkovat. Uříznete vrchní část se 3 až 4 listy, poprášíte stimulátorem a zasadíte do substrátu, rašeliníku nebo i do čistého perlitu. Láčkovky se už objevují v hobymarketech, ve specializovaných květinářstvích, ale nejlepší je najít zkušeného pěstitele a domluvit se s ním. U nás jsou dvě společnosti, sdružující pěstitele masožravých rostlin – Darwiniana (tu najdete i v tomto čísle) a CCPS.
(Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 4/2011)
