NÁROKY NA PĚSTOVÁNÍ
Granátovníku vyhovuje středomořské klima, tedy horká léta a mírné zimy. V takovém prostředí i dobře dozrává. V chladnějších oblastech sice kvete, ale plody nemusí dozrát, a tak se zde tato dřevina využívá jen jako okrasná. Vlivem klimatického oteplení v našich nejteplejších oblastech se odolnější odrůdy dají dopěstovat i s úrodou volně v zahradě (na slunných a chráněných stanovištích s výhřevnou půdou).
Granátovník snese pokles teploty na -15 °C, a když se pěstuje v plazivé formě pod sněhovou pokrývkou nebo pod umělým zateplením, snese až -20 °C. Samozřejmě se velmi dobře pěstuje v krytých prostorech skleníku či zimní zahrady, jeho malé formy i v bytě, nejlépe s vegetačním letněním.
Granátovník má rád suché a teplé prostředí, snáší i vysoké teploty a je relativně skromný na závlahy, i když úplná „Sahara“ mu nesvědčí. Vlhké prostředí však negativně ovlivňuje vývoj plodů, které potom často praskají. Pro dozrání plodů potřebuje dlouhý a teplý podzim, podobně jako réva. V zimě potřebuje alespoň šest až osm týdnů vegetačního klidu, nejlépe při teplotě 6 °C. Bez tohoto odpočinku na jaře špatně nasazuje pupeny, pozdě kvete a má narušený růst.
Potřebuje lehčí, propustnou a dobře drenážovanou půdu, nejlépe neutrální až slabě zásaditou s přiměřenou zásobou humusu.
TVAROVÁNÍ A ŘEZ
Základní podmínkou výchovného i udržovacího řezu je, že každý pěstitelský tvar určený do zahrady musí mít všechny větve dobře osluněné. Granátovník můžeme pěstovat ve formě:
- řídkého keříku s prostorovým nebo stěnovým rozložením větví na opoře vytvořené ze tří až čtyř kosterních větví;
- stromu s velmi nízkým kmenem, také s prostorovým nebo stěnovým rozložením větví na opoře vytvořené ze čtyř až pěti kosterních větví;
- kotlové koruny podobné broskvoňovému tvaru vytvořené ze čtyř kosterních větví s výškou kmene asi 30 cm;
- stěnových tvarů.
Při řezu bychom měli dodržovat následující zásady:
- řez provádíme obvykle v předjaří a při zkracování kosterních větví vždy na vnější očko, aby se koruna otevírala;
- při řezu je důležité odstranit zahušťující a nemocné výhonky a větve, jakož i kořenové výmladky, hlavně tehdy, když je nepotřebujeme na rozmnožování nebo jako náhradu za poškozenou nadzemní část keříku či stromku;
- při řezu chráníme krátké plodonosné výhony, které plodí tři až čtyři roky.
ROZMNOŽOVÁNÍ
Granátovník můžeme množit generativně semeny, což však u šlechtěných odrůd nezaručuje, že dceřiné rostliny budou mít tytéž vlastnosti jako rodiče. To se využívá hlavně u zakrslých odrůd, jako je Punica granatum var. nana, i proto, že už ve třetím roce po výsevu semenáč kvete a plodí.
Před výsevem je dobré dát semena na několik dní do lednice nebo je do jara (alespoň na čtyři až pět týdnů) stratifikovat při nízké teplotě. Na jaře semena vysejeme do kypré půdy s pískovou drenáží a necháme vyklíčit při teplotě 20 až 25 °C. Když semenáčky mají už šest lístků, rozsadíme je. Semenáče velkoplodých odrůd začínají rodit v šestém až sedmém roce.
Při vegetativním množení začínají řízky rodit už ve třetím roce a zachovávají si vlastnosti rodiče. Odřezky dlouhé 20 až 25 cm bereme z jednoletých dřevnatých výhonů, odlistíme je až na vrchní listy a vysadíme do rašelinovo-pískového substrátu do zastíněného pařeniště. Před výsadbou je dobré je stimulovat práškovým stimulátorem. Při jarním řízkování použijeme jarní vyzrálé odřezky dlouhé asi 10 cm. Dorostlé řízky velkoplodých odrůd rodí až čtyřicet let.
Granátové jablko můžeme množit i vzdušným potápěním nebo velmi jednoduše využitím výmladků či odkopků, které jsou už zakořeněné.
Semenáče ze semen z kupovaných plodů někdy vůbec nerodí nebo rodí až po velmi dlouhé době. Proto se můžeme pokusit štěpit je rouby z rodících rostlin, i když štěpení není obvyklý způsob množení granátového jablka.
ODRŮDY
Přírodní formy granátového jablka mají jednoduché květy, ale byly vyšlechtěny i plnokvěté formy. Rozdíl mezi nimi je jen v délce kvetení. Jednoduše kvetoucí a bohatě rodící u nás kvetou většinou jen jednou, ačkoliv v tropech přinášejí za rok i tři úrody, plnokvěté kvetou od jara až do podzimu. Dekorativní granátovníky jsou obvykle bez trnů. Mezi plnokvěté patří například odrůdy ’Flore pleno‘, ’Rubro pleno‘, čistě bílá je odrůda ’Albo plena‘, krémová ’Flore lutea‘. Odrůda ’Legrellei‘ má karmínové květy.
Jednoduše kvetoucí kulturně plodonosné odrůdy granátovníku vznikly z druhů P. granatum a P. protopunica pocházejících z afrického ostrova Sokora, kde rostou jako stálozelené stromy. Známé jsou především odrůdy ’Gabin‘, ’Cherani‘, ’Granada‘, ’Early Red‘, ’Rabbab‘.
Na zdraví!
GRANÁTOVO-VINNÝ MÍCHANÝ NÁPOJ
Šťávu ze dvou granátových jablek smícháme se lžící medu a rozdělíme ji do dvou sklenic, zalijeme 1/4 l bílého vína, přidáme kostky ledu a doplníme sodou.
GRANÁTOVÝ SORBET
Do sklenic nasypeme ledovou tříšť, nalejeme na ni šťávu z granátového jablka, kterou jsme předtím osladili medem nebo dochutili trochou citronové šťávy, a doplníme perlivou vodou nebo šampaňským. Ozdobíme lístky máty nebo meduňky.
PSTRUH S „GRANÁTY“
Očištěné ryby osušíme, osolíme, okořeníme a napíchneme na grilovací jehly. Ryby opékáme na grilu a občas potíráme máslem, případně je můžeme péci na plechu. Podáváme zalité šťávou z granátových jablek a posypané bylinkami. Jako přílohu přidáme kořeněné pečené zimní tykve.
-
Z 1 kg plodů lze získat až 0,7 l vynikající šťávy. Z ní můžeme připravit osvěžující nápoje. Z listů granátovníku je zase výborný čaj. Antioxidační kapacita šťávy z granátového jablka je dvakrát až třikrát vyšší, než má červené víno nebo zelený čaj.
Dobrá rada
- Je-li slupka měkká, tlakem dlaně jablko na stole poválíme, tak se uvolní více šťávy. Potom z plodu odřežeme kalich nebo ho rozřežeme na polovinu a šťávu vytlačíme v lisu na citrony.
Text: Ing. Jaroslav Pížl, foto: Isifa/Shutterstock
