Paradoxní je, že většina chovatelů řeší tento problém u svých domácích mazlíčků zcela automaticky, zatímco naprosto ignorují fakt, že má-li nějaké doma chované zvíře konkrétního parazita, je téměř jisté, že ho má i jeho páníček. Zárodky takovýchto parazitů jsou přitom lidským okem prakticky nezjistitelné a velmi snadno se přenášejí i pouhým dotekem. Je tedy otázkou času, kdy parazita chytí každý, byť by byl sebečistotnější. Před koloběhem parazitů v přírodě nelze uniknout, jak musí dojít snad i člověku relativně slaboduchému. Stačí si vybavit psí zálibu očichávat cizí exkrementy, případně je považovat přímo za delikatesu. A podobné libůstky má každé domácí zvíře…
I lidé se musejí odčervovat
Doporučuji tedy i lidem, aby sami sobě dopřáli stejnou péči jako svým mazlíčkům a dvakrát až čtyřikrát ročně se odčervili. Já sám se odčervuji pravidelně. Jsem si totiž vědom, že při kontaktu s našimi třemi psy a dalším druhem havěti, které je plný dům, i pravidelný kontakt s mými zamořenými klienty – to vše zakládá dobrý důvod k tomu, abych byl červivý jak staré jablko, kdybych se neodčervoval. Bohužel ignorace, kterou vůči zamoření našich organismů parazity projevuje tuzemská medicína, vede mimo jiné k tomu, že u nás neseženete žádná antiparazitika pro lidi – na rozdíl od okolních států, kde k dostání jsou a lékaři je běžně předepisují.
Nemít zvířátko nepomůže
Problém je, že zjistit v organismu konkrétního parazita bývá obtížné, nejde-li o projevy do očí bijící, typické až pro konečná stadia. A tak si člověk nemusí i deset let uvědomit, že má organismus zamořený parazity. Tvářit se, že parazita mít nemohu, je ale pštrosí politika. Ani nevlastnit domácího mazlíčka není zásadní výhoda. Všichni přicházíme do kontaktu s jedinci, kteří zvířata chovají. A protože za nejrizikovější v tomto směru platí sex a líbání, vybaví se jistě leckomu praxe Eskymáků, kteří si místo líbání třou nosy; při tom se žádní paraziti nepřenesou! I jinak se však můžeme poučit u přírodních národů, co se parazitů týče. Odčervování totiž neignorují a pravidelně podstupují antiparazitární kúry, které považují za samozřejmou součást každodenního života.
Nikdo tomu neuteče
Protože se jedná o problematiku starou tisíce let a nákaze se vyhnout nedá, uvedu příklad, jak snadno si může domů přinést parazita i člověk, který necestuje, na zvířata nesahá, nemá partnera a trpí dojmem, že je tudíž v bezpečí: Motolice. Existuje jich vícero druhů a má velice zajímavý vývojový cyklus, který u člověka často končí rakovinou tlustého střeva či jater. Jedná se o tvora velkého 3 až 4 cm. Představme si cyklus, kdy je vajíčko motolice obsaženo v lidském či zvířecím exkrementu, který opouští lidské tělo a kanalizačním potrubím se dostává do čističky a následně do řeky. Zde si najde hostitele – vodního šneka. Ten za krásného letního počasí vyleze na břeh a vytrousí vajíčka do trávy. Vy se přijdete vykoupat, rozložíte deku, v opojení přírodou pohladíte trávník případně si do ní položíte svačinu… A protože vajíčka jsou velice malá, lepivá, naším okem nezjistitelná, máte je brzy v sobě bez šance si uvědomit, že jste právě získali neplatícího nájemníka.
Stále se léči a nikdy nevyléčí
Paraziti se většinou vyskytují ve více stádiích – larvy, nymfy a dospělce. V organismu se postupně vyvíjejí celé kolonie, jež hostitele doslova vysávají. Z lidské stravy si totiž berou to nejhodnotnější (hlavně vitamíny skupiny B) a na vás zbude jen odpad. Protože tělo nedostatek živin registruje, nutí ho to cpát se čím dál víc, aby deficit dohnalo. To vede zas jen k lepšímu výkrmu parazitů a stále většímu vrstvení odpadu, který paraziti produkují. Ten problém je o to větší, že pokud parazit něco žere, pak také něco vylučuje – totiž extrémně toxické látky, jež vážně poškozují především játra, ledviny a slinivku, ničí i detoxikační schopnost tlustého střeva. To má devastuje naše zdraví jako celek. Lidé takto postižení mají neustále nějaké problémy, které neustále léčí a nikdy nevyléčí – ideální klienti pro moderní medicínu a farmaceutický průmysl.
Chuďas se vyléčí hned
Na podobné hlouposti nemají domorodci v chudých zemích čas ani peníze, musejí se vyléčit systematicky, rychle a účinně v rámci rituálů. Prastará ajurvédská medicína nabízí jednu z možností – tzv. trojčátko. Jde o bylinnou kúru, postihující široké spektrum parazitů z těch, které může člověk mít. Z mé zkušenosti totiž plyne, že i relativně zdravý jedinec může mít až 15 druhů parazitů, ale setkávám se běžně i s jedinci s takovým stupněm zamoření, že mají i 150 variant, tedy jakousi vlastní malou zoo! Kontakt s exotickým prostředím nebezpečí získání parazitů ještě umocňuje a přináší i další rizika, jež je třeba řešit. Znamená to nejméně jednou ročně trojčátko absolvovat. Kúra trvá 21 dní, během nichž se bere nejprve jen pelyněk pravý a postupně se přidá mletý hřebíček a Lugolův roztok. Z připojené tabulky plyne, kolik a čeho se ten který den bere ráno, odpoledne i večer. Prvních 10 dnů je nutné brát pouze pelyněk. To proto, že těla parazitů kryje ochranná vrstva jejich výkalů, kterou je třeba odstranit. Pelyněk totiž obsahuje nervový jed thujon, který parazity paralyzuje, což jim znemožní si obnovovat ochrannou vrstvu, která se za zhruba 10 dnů postupně rozpustí a následné působení všech tří prostředků způsobí, že paraziti hynou a nebo pro ně náhle nepříznivé prostředí opustí. Vylučovací systém poté parazity z organismu vyloučí.
Trojčátko – protiparazitární bylinná kůra
Den Pelyněk Hřebíček Lugolův roztok
1. 1/3-1/3-1/3 –– –––-
2. 1/2-1/2-1/2 –– –––-
3. až 10. 1-1-1 –– –––-
11. 1-1-1 1-2-1 10 kapek
12. 1-1-1 3-2-3 10 kapek
13. až 21. 1-1-1 4-4-4 10 kapek
Pelyněk pravý: V rozpisu je uvedena jako míra kávová lžička (plná dávka je 1 až 1,5 g). Bere se asi 20 minut před jídlem.
Mletý hřebíček: Bere se po jídle. Zde jsou uvedeny naplněné tobolky velikosti „0“. Dají se použít i tobolky velikosti „00“, které se snadněji plní, ale tam je dávkování jiné. Začíná se 1-1-1, dále 2-2-2 a pak až do konce kůry 3-3-3. Silnější jedinci mohou spolknout a zapít přímo rozemletý hřebíček: Začíná se 0,5g-0,5g-0,5g, dále 1g-1g-1g a pak až do konce kůry 1,5g-1,5g-1,5g.
Lugolův roztok dle českého lékopisu (obsahuje 1g jódu a 2,5 g jodidu draselného na 100 ml roztoku) se bere pouze před obědem v 50 ml vody. Roztokem se zapíjí pelyněk před poledním jídlem.
Trojčátko se takto dá pravidelně opakovat s přestávkou zhruba stejnou, jako je délka vlastní kúry. Většinou se ale jako udržovací dlouhodobě používá velká nárazová dávka jedenkrát týdně: 1/2 polévkové lžíce pelyňku před obědem se zapije 20 kapkami Lugolova roztoku v 50 ml vody. Po obědě se bere 12 tobolek velikosti „0“ s hřebíčkem nebo 9 tobolek velikosti „00“ či přímo 4,5 g rozemletého hřebíčku.
Článek z časopisu Recepty prima nápadů č. 7-8/2012.
