Životodárná radiovitalita
„Medvědího příkladu“ bychom my, lidé, měli na jaře následovat tím spíše, že zatímco medvěd v průběhu zimy nežere a tráví ze svých tukových zásob, my se naopak pěkně cpeme. A nejen že se cpeme, konzumujeme navíc především „mrtvou“ potravu – s nízkou vyzařovací schopností, tzv. radiovitalitou. Do češtiny tento výraz nejlépe přeložíme slovem životadárnost. Jde o vlastnost živých i neživých struktur – vlastně jemné vlnění, dosti přesně měřitelné spektrometrem. Jednotka k jeho měření se nazývá angström a označujeme ji velkým A (s kroužkem nahoře).
Lidský organismus přitom emituje vlny v rozsahu 6200 až 7000 A, což odpovídá růžové barvě slunečního spektra. (Osoby na vysokých stupních duchovního vývoje mívají 9000 i více A.)
Platí přitom, že má-li tělo radiaci okolo 6500 A, cítí se člověk v pohodě a je zdráv. Při nemocech však bývá naměřena radiace daleko nižší. Mikrobům, bakteriím, virům či nemocím obecně se pak daří pouze v určitém radiačním pásmu – a to vždy nižším, než 6500 A průměrné radiace zdravého člověka. Stačí mít tedy dostatečně vysokou radiaci a nemůžeme onemocnět.
Radiovitalita u potravin
Proto je důležité konzumovat potraviny s co nejvyšší hodnotou radiovitality. V té souvislosti je potřeba si uvědomit, že zatímco například bulva cukrové řepy vykazuje radiaci 8000 A, kostka cukru z řepy průmyslově vyrobená vykazuje záření blízké nule. Pro nás je tedy u potravin prvořadá nikoliv hodnota kalorická, ale ta životodárná. Francouz Andre Simoneton proto rozdělil potraviny dle výše jejich radiovitality do 4 skupin.
I. kategorie: Potraviny se zářením vyšším, než je vyzařování člověka – od 6500 do 10000 A: dužiny zralých plodů a jejich čerstvě vylisovaná šťáva, zeleniny syrové nebo šetrně tepelně upravované, obilí a potraviny z něj připravené i čerstvě namletá mouka, olejnaté plodiny a z nich za studena vylisované oleje – mandle, ořechy, olivy, sója, sezam; ze živočišných potravin to jsou čerstvé mořské ryby a korýši, čerstvá smetana a máslo, zcela čerstvá vejce.
II. kategorie: Potraviny s radiací 3000 – 6500 A: čerstvé mléko (za 12 hodin klesá jeho radiace na 40 %, za 24 hodin na 10%), kokosový a arašídový olej, zelenina vařená nad 15 minut a s vyšší teplotou, vařené mořské ryby.
III. kategorie: Potraviny s radiací pod 3000 A: vařené maso, uzeniny, fermentované sýry, vejce po 15 dnech, vařené (pasterizované) mléko, káva, čaj, čokoláda, průmyslové zavařeniny.
IV. kategorie: Potraviny se zářením téměř nulovým: konzervy, margaríny, alkohol, cukr, průmyslové těstoviny, konzumní pečivo, chléb
Inspirujme se u předků
Se znalostí teorie radiovitality lépe pochopíme i vliv jarní očistné kúry na lidský organismus. Na jaře vše raší a nese v sobě mocné jarní síly přírody, které lze využít k regeneraci zimou poškozeného organismu. Opakovaně jsme v této rubrice zmiňovali tzv. zelený nápoj, využívající radiovitality bylin. Většina bylin totiž vykazuje extrémně vysokou hodnotu radiovitality. Naši předkové – stejně jako my – museli po zimě dávat dohromady svůj organismus, poznamenaný několikaměsíční konzumací „mrtvých“ potravin. Proto si z bylin připravovali například vysoce chutné saláty. Používali k tomu mladé kopřivy, lichořeřišnici, smetanku, roketu, polníček kozlíček, šťovík, šruchu zelnou, potočnici, řeřichu, divokou pažitku, medvědí česnek, jitrocelové výhonky, petrklíč, jahodník, podběl, orsej, sedmikrásku, fialku, mladé obilí… Zvláště na jaře pak přidávali byliny i do ostatní stravy a podvědomě tak zvyšovali její energetický potenciál. Není tedy náhoda, že do tradiční velikonoční nádivky patří mladé kopřivy. Řada bylinek se uplatní i v pomazánkách.
Kdo nemá vlastní zdroje
Nemáte-li možnost získat byliny ze zahrady či z přírody, můžete se zaměřit na produkty kupované – totiž na zelené potraviny či potravinové doplňky s vysokou radiovitalitou. Sem patří zelené řasy chlorela a spirulina, mladý zelený ječmen, případně zelené byliny s mimořádnými léčivými účinky – například Moringa oleifera (olejodárná). Její listy a plody byly hojně využívány už ve středověku. Užívala je šlechta a královské rody pro její blahodárné účinky na duševní bdělost a zdravou pokožku. Ve starověké Indii byl moringový extrakt z listů podáván Mauryánským bojovníkům na válečných frontách. Věřili, že moringový extrakt jim dodá potřebnou sílu a energii během boje a ulehčí jim od stresu a bolesti během války. Novodobé výzkumy prokázali ohromující množství nutričních látek, které listy a plody Moringy obsahují.
Recept na jarní únavu
Výše uvedená opatření je však potřeba propojit se správnou životosprávou. Znamená to omezit konzumaci „mrtvých“ potravin z III. a IV. kategorie a zvýšit příjem těch „živých“ z I. a II. kategorie. Naši předkové přitom nemívali v zimě ani na jaře k dispozici ovoce, a tak zeleninu (zpravidla byla k mání jen ta kořenová) tradičně doplňovali kvašenou zeleninou s vysokým stupněm radiovitality; ta například v Japonsku dodnes tvoří běžnou součást stravy.
Snad je z výše uvedeného dostatečně zřejmé, že záležitost s radiovitalitou má zásadní vliv na energetiku těla. V tuto roční dobu proto stojí za zvláštní upozornění fakt, že s její pomocí lze úspěšně eliminovat také jarní únava a případné problémy z ní plynoucí, jako jsou nachlazení, chřipky apod., jež touto dobou zpravidla řádí.
Bylinkové extra tipy
Klíčící rostlinky řeřichy se hodí na dochucení salátů, pomazánek, omelet a svítků.
Čerstvá roketa je dobrá do salátů, spařená olivovým olejem se dává na těstoviny.
Mladé listy pampelišky stačí spařit a podávat s horkým dresinkem. Nebo k nim přidejte šťovík, jarní cibulku, sůl, cukr, citrónovou šťávu a olej a získáte vynikající salát.
Skvělý salát uděláte i z polníčku kozlíčku, červené řepy, nasekaných ořechů a ořechového oleje.
Mladé jarní kopřivy se hodí na špenát, do nádivek, polévek, salátů, k sýrům a těstovinám, na výrobu čaje. Nasekané nahradí zelenou petrželku.
Vedle salátů se šťovík dá využít i na přípravu špenátu nebo polévky.
Sedmikráska dodá vitamíny a minerály. Společně s fialkou se hodí především na ozdobu.
Také ze šruchy zelné připravíme salát, polévku či špenát.
Do míchaných salátů či krémových polévek patří potočnice, která má štiplavou hořčičnou příchuť.
Do pokrmů a pomazánek můžeme přidat rovněž divokou pažitku a česnek medvědí.
Na výrobu chutných a přitom posilujících a krev čistících čajů jsou vhodné například květy petrklíče, listy a květy pampelišek, listy kopřivy, jahodníků lesních nebo květy podbělu či sedmikrásky.
Článek z RPN č. 4/2012
