Silná dvojka naší imunity
„Déčko“ ovlivňuje obrovské množství nejrůznějších pochodů v lidském v těle. Chová se stejně jako vakcíny, ba dokonce jejich účinky i předčí. Představuje antioxydant dokonce silnější, než je vitamín C. Tato silná dvojka – vitamíny D a C – se stará o chod naší imunity. Optimální proto je se denně pohybovat v přírodě, kde nejlépe můžeme získat potřebnou denní dávku slunečního záření. Každodenní příjem je důležitý a třeba opalování v plavkách po dobu 15 až 20 minut dodá tělu 20 tisíc IU (to jsou mezinárodní jednotky k měření vitamínu D3). Pokud jsme ovšem oblečení, je třeba dobu pobytu venku výrazně prodloužit, protože procházka nám dodá stejnou dávku vitamínu D za 1 až 1,5 hodiny. Tato dávka je pak schopná nás chránit proti většině nemocí. Kdo toto zcela ignoruje a neustále se drží jen v místnostech, může hladinu vitamínu D ve svém těle dovést až k takovému deficitu, že se jeho imunita začne rozpadat. V té souvislosti stojí za zmínku, že většina rakovin začíná v zimě, kdy máme vážný nedostatek vitamínu D. Ten se projevuje třeba u rakovin prsu, prostaty a tlustého střeva. A přestože tento jev lze snadno monitorovat, moderní medicína ho prakticky ignoruje.
Můžeme to hlídat sami
Množství vitamínu D ve svém organismu však můžeme snadno sledovat i sami. Stačí navštívit lékaře a požádat o vyšetření jeho hladiny v krevním řečišti, což napoví, jak si stojíte. Pokud by vám lékař nechtěl vyhovět, obraťte se na nejbližší laboratoř, kde vám za zhruba 1800 korun provedou potřebné vyšetření s názvem „25 hydroxyvitamin D“. Výsledky si nechejte v laboratoři přepočítat na nanogramy na jeden mililitr (ng/ml) a dle výsledků se řiďte. Hodnota pod 20 je život ohrožující, 30 až 45 je relativně vyhovující. V případě nemoci se však snažte vystoupit na 45 až 60 ng/ml, což je objem určený mnoha studiemi. Dokáže zvládnout většinu nemocí, jejichž stav se odvíjí od hladiny vápníku v těle; i zde většina lidí vykazuje deficit.
Nezbytná pravidla
Přitom správná hladina „déčka“ v těle zajistí vstřebání vápníku i z potravy chudé na tento minerál. Na rozdíl od běžných doporučení, jež tvrdí, že denní dávka „déčka“ je 400 I.U., vědci se dnes shodují na 1000 až 2000 I.U. denně, a to bez rizika, s velmi malou pravděpodobností předávkování. Tam, kde je zjištěn výrazný deficit, se přitom běžně stoupá i na 10 tisíc I.U. denně, u závažných onemocnění dokonce na 40 až 50 tisíc I.U. denně po dobu nutnou ke srovnání deficitního stavu. V takovém případě je potřeba dorovnat hodnoty na 60 nanogramů na mililitr. Důležité však je současně tělu dodávat i hořčík a vitamín B6, aby zároveň nedocházelo ke kalcifikaci tkání a zabránilo se usazování vápníku v tkáních, v ledvinách a zabránilo se tvorbě ledvinového kamene. Vysoké dávky syntetického „déčka“ totiž mohou způsobovat kalcifikaci, což běžným opalováním nelze docílit. To ovšem neznamená, že je tento proces vždy na závadu. U ložisek rakoviny právě vysoký obsah vápníku vede ke kalcifikaci ložiska, což zpomalí či dokonce zastaví růst nádoru. Je už vědecky prokázáno, že u lidí s vysokou hladinou „déčka“ je o 30 až 50 % nižší riziko rakoviny prsu a o 50 % nižší riziko rakoviny tlustého střeva, že nemocným s rakovinou tlustého střeva, kteří mají dost vitaminu D, hrozí o 39 % menší riziko úmrtí. Další věc, která spadá do kompetence vitaminu D, je produkce inzulinu, má velký podíl na zvládnutí cukrovky. Pozor hlavně u dětí; těm, které mají „déčka“ málo, hrozí diabetes prvního typu až dvěstěkrát častěji! A tak bychom mohli pokračovat donekonečna s bezpočtu chorobami… Zvýšený příjem vitaminu D přitom dokonce pomáhá i zhubnout, jak ukázal jeden výzkum.
Otázka opalování
Co se týče opalování, nejvíce nám při něm škodí právě opalovací krémy. Kdo si někdy při natírání krémem omylem sáhl do oka, zjistil, co to znamená… Naše pleť má sice nižší citlivost než oko, nicméně i tak významně trpí. Nehledě na to, že ochranný faktor vás chrání nejen před sluncem, ale i před přístupem vitamínu D do organismu! Opalovat by se tedy člověk měl zcela bez krému nebo se natírat kokosovým tukem, což je vynikající přírodní produkt, který nám nijak neškodí. Samozřejmě je ale nezbytné se opalovat postupně a s rozvahou! Nesmyslný ba nebezpečný je přístup některých Čechů, kteří přijedou například na Jadran a okamžitě vystaví své sýrovité tělo paprskům tamního slunce na řadu hodin i přes poledne. Již během prvního dne tak získají nádhernou barvu pálených cihel a problémy mají do konce pobytu. Na své spáleniny pak po zbytek pobytu patlají spousty panthenolu a opalovacího mléka. Větší část své dovolené z logických důvodů již netráví na slunci, ale v restauracích, a tím si škodí dvojnásob. Zpočátku je tedy třeba se opalovat s mírou, brát třeba i vitamín A, nebo ve větším pojídat zdroje betakarotenu, třeba mrkev, a mazat se kokosovým olejem. Když se opálíte, není už toto potřeba. Mně se osvědčilo se v prvních dnech u moře opalovat přikrytý prostěradlem, které občas popotáhnu. Okem prakticky neviditelné dírky v látce propouštějí paprsky, které vás opalují, a tím, že prostěradlo popotáhnete, posunete dírky o kousek vedle. Postupně se tak během tří dnů celí bezpečně opálíte a nemusíte se pak už před slunce schovávat ani nijak chránit.
Moudrá příroda
A co solárium?, zeptá se leckdo. Přestože proti němu existuje několik argumentů, z nichž nejsilnější je, že vystavit se slunečním účinkům ze vzdálenosti několika centimetrů je silně nezdravé, jednu výhodu mu upřít nelze – skutečně pomůže doplnit hladinu vitaminu D, protože obsahuje UVB záření.
Je ale zajímavé, jak příroda vyřešila problém vitamínu D v končinách, kde je slunce nedostatek. Jako příklad poslouží Eskymáci. Základ jejich stravy tvoří velryby a tuleni, z nichž získávají dostatek tuku s omega mastnými kyselinami a vitamínem D, což jejich organismus dostatečně ochrání. Příklad opačný představují národy jako Švédové a Finové, žijící na severu v oblastech s nedostatkem slunečního svitu, kteří však na rozdíl od Eskymáků tento deficit nedohánějí konzumací odpovídající stravy. Právě oni totiž mají velký problém s dostatkem vitamínu D. Nebuďme tedy jako oni a čekání na jarní slunce vyplňme tím, že svou dávku vitaminu D zkusíme sníst. Najde se třeba v rybím tuku a v oleji z rybích jater, protože ryby svůj přebytek „déčka“ skladují právě tam. „Déčko“ se najde i v másle a čerstvém mléku. Stačí tedy rozmačkat sardinky s máslem a cibulkou, osolit, opepřit, pokapat citronem a sníst. Pokud si k tomu dáte slušnou porci čerstvého hlávkového nebo jiného zeleninového salátu, dodáte i velice potřebný vitamín C a ochrana je pak téměř dokonalá.
Upozornění: Nic v tomto článku není zamýšleno jako lékařská rada. Pro lékařskou diagnózu, radu a pomoc navštivte prosím svého lékaře.
(Kontakt na léčitele www.zdravi-az.cz)
Článek z RPN č. 4/2011
