DRUHY MEDU
Barva medu naznačuje, z kterých rostlin včely nasbíraly nektar nebo medovici. Jeho barvu zčásti ovlivňuje i věk, tedy barva plástů, do kterých včely med uložily. Staré a tmavé plásty ho trochu přibarví do tmava. Přirozeně tmavší druhy medu prý mají podle určitých zkušeností vyšší antioxidační schopnost, která je závislá i na botanickém druhu. Někdy je však barva medu nežádoucně tmavší, a to když je přehřátý (což ho znehodnocuje; vzniklý karamel ho zbarví).
Nejčastější jednodruhové druhy medu podle zdroje nektaru či medovice:
- ovocné stromy – světlý, lahodný med, nazývaný též jarní;
- řepka – světlý med, má vysoký obsah glukózy, proto je velmi sladký, rychle krystalizuje, po ztuhnutí je téměř bílý, poměr fruktózy a glukózy: f/g = 0,95;
- akát – průzračný s nazelenalým nádechem, dlouho tekutý, f/g = 1,61;
- pampeliška – vzácný, zářivě žlutý až jantarový med, velmi chutný, většinou jde o směsový med (s ovocnými stromy), rychle tuhne (na rozdíl od řepky ve velkých krystalech), pozor: nezaměňovat tento med s „medem“ z pampeliškových květů a cukru, f/g = 0,99;
- jetel – bílý až slámově žlutý med, rychle tuhne, se sladkastou, často karamelovou a výraznější kyselastou chutí, je vhodný k roztírání a do koktejlů;
- borůvky – zlatý až jantarový med, voní jako listy citronovníku, má ovocnou chuť;
- malina – lesní med, ale nektarový, světlé barvy, aromatický a chutný, rychle tuhne;
- slunečnice – zlatavý med s citronovým nádechem, ne moc sladký, rychle tuhne, f/g = 1,05;
- lípa – výrazně, avšak příjemně aromatický med, chutná po zelených jablkách s trochou máty, pomaleji krystalizuje, lípa poskytuje nektar i medovici, f/g = 1,18;
- smrk – nejběžnější tmavý medovicový med, f/g = 1,25;
- dub – nejtmavší medovicový med s načervenalým nádechem;
- jedlý kaštan – tmavý, dlouho tekutý med, chuťově velmi výrazný, f/g = 1,48.
ZTEKUCOVÁNÍ MEDU
Velké krystaly tuhého medu škrábou na jazyku a v hrdle, špatně se roztírají, takový med se těžko vybírá ze sklenice, proto se často rozpouští – ztekucuje. Pokud se to provádí správně, téměř neztrácí svou biologickou hodnotu.
Jak na to
- Důležité je udržovat teplotu mezi 45 a 50 °C (nepřekročit ji) a občasným zamícháním maximálně zkrátit délku ohřevu.
- Nejlepší je ohřívat ho ve vodní lázni. Toto roztápění trvá nejkratčeji v malých sklenicích. P
- okud na bytovém radiátoru udržíme ruku, můžeme med roztápět i na něm – položíme na něj sklenici a zakryjeme ho polštářem.
- Také si můžeme večer vyhřát vodní lázeň na 55 °C, do ní ponoříme sklenici s medem a zakryjeme polštářem. Ráno je med tekutý.
- Roztápění medu v mikrovlnce se nedoporučuje, protože se jím ničí jeho cenné složky.
Text: Ing. Jaroslav Pížl :: Foto: Isifa/Shutterstock
