Připravila: Jitka Chalupová, foto: archiv
Důležité je vědět
Rodinný poradce Gary Chapman mluví o pěti základních způsobech projevů přijímání a dávání lásky. Prvním je slovní vyznání a podpora. Druhým je pozornost – naslouchání. Třetím je fyzický kontakt – něha. Čtvrtým praktická pomoc a pátým dávání dárků.
Gary Chapman říká, že většina lidí rozumí všem pěti typům projevů lásky. Většinou ale dva z nich každá osoba významně preferuje – jsou zásadním jazykem lásky, kterému rozumí, na který slyší, ze kterého jednoznačně pozná, že je milována. A také těmito dvěma jazyky lásky nejčastěji dává svůj zájem a lásku najevo druhým lidem. Může se stát, že se sdělení setká s očekávanou odezvou, pokud se lidé v jazyku shodnou. Pokud ale mluví každý jiným jazykem lásky, může se stát, že se lidé cítí málo milováni. To je zdrojem pochybností a někdy i smutku. Rostoucí frustrace může být dokonce příčinou ohrožení vztahu: „Sice pořád říká, že mě miluje, ale s ničím mi nepomůže. Sedí a čeká, až to dodělám. Kdyby mě měl rád, tak by ho to napadlo.“ Ale manžela vedli rodiče od malička k samostatnosti a pomoc byla chápána jako podceňování schopností druhého člověka. On jí věřil, že to zvládne – a tak jí nepomáhal. Říkal jí, že ji miluje a vnímal ji a naslouchal jí – to byly jeho jazyky lásky. A potřeboval se dozvědět, že pro ni je podstatným jazykem praktická pomoc.
Součást duše
Pro naše vztahy s lidmi, na kterých nám záleží, je důležité nejen vědět, které jazyky lásky preferují, ale také je častěji používat. Není dobré náš vztah k nim potvrzovat pouze naším jazykem – byť je pro nás nejpřirozenější. Oni nám přece stojí za trochu přemýšlení. Budou se cítit důležití a milovaní. To jim přinese více chuti do života naše vztahy se stanou radostnějšími.
Některé jazyky lásky jsou nám nejvzdálenější, to je přirozené. A určitě budeme mít ve svém okolí někoho, kdo tyto jazyky má na nejvyšší příčce. Nemá smysl se nad tím nějak pozastavovat, natož to kritizovat. Žádný člověk si preferovaný jazyk lásky nevybral z vlastní vůle. Nedokážeme je rozhodnutím vyměnit za jiné. Budeme to pořád cítit stejně, možná jen budeme umět lépe číst jazyky lásky druhých lidí projevených vůči nám. Ale naše priority se nezmění, je to součást naší duše a jedinečnosti v kombinaci s mnoha dalšími vlastnostmi.
Pozorujte děti
Není tedy „ukecaný“ ten, jehož hlavním jazykem je pozornost. Není „jen na samé věcičky“ ten, kdo touží dostávat dárky. Není „maniak“ ten, kdo vnímá lásku skrze fyzický kontakt. Není „líný“ ten, kdo stojí o praktickou pomoc. Není „slaboch“ ten, kdo lásku čte ze slov ujištění. Všechny jazyky mají svoji výpovědní hodnotu a jsou legitimním vyjádřením lásky.
Je zdravé mluvit všemi způsoby, zejména na děti – u nich se jejich preference teprve vyvíjejí. Jak rostou, už se s trochou pozorovacího talentu můžeme ujistit, co je pro ně jednoznačným vyjádřením lásky:
„Babička mě má ráda, mami – koupila mi panenku a to ani nemám narozeniny (dávání dárků) Ale vím, že Ty mě máš taky ráda – čteš mi před spaním pohádky a hraješ si se mnou hry“ (pozornost).
„Mami, víš, co je skvělý? Ty pracuješ, a když já přijdu a chci ti říct, jak se mi povedlo obehrát kluky a dát gól, i když toho máš hodně, hned všeho necháš, otočíš se ke mně a můžu ti to ukázat. Tak to si říkám, že fakt žiju ve skvělý rodině“ (pozornost).
Stačí i nepatrný dárek
Dárky na Vánoce a narozeniny rádi dostávají všichni lidé – ovšem jazykem dávání je potřeba mluvit mnohem častěji, pokud je hlavním způsobem vyjádření. Jak jsem viděla v rodině s pěti dětmi, kde tatínek přinesl malou čokoládu rozzářené mamince: „On tohle občas dělá – donese něco jenom mně.“ Dárky nemusejí být vůbec drahé.
Pro lidi, jejichž hlavním jazykem jsou slova ujištění, bývá daleko těžší než pro kohokoliv jiného unést jakoukoliv kritiku. Je to pravý opak toho, co nejvíce potřebují. Náš cíl není pošlapat jejich důstojnost, ale přivést je k zamyšlení. Proto je nezbytné potřebnou konstruktivní kritiku podávat jako hamburger: Pochvala nebo uznání – kritika – pochvala nebo uznání. Třeba: „Zlato, vím, že pro děti hodně děláš a zajímáš se o jejich výsledky. Ale to, jak jsi dneska křičel na Martina, nebylo vůbec dobré. On to líp neuměl a byl z toho pak jen víc na nervy. Co kdybys to příště dělal s ním? On se to od tebe naučí a příště to zvládne.“
Nesmí jít o manipulaci
Jakýkoliv projev lásky není ničím, pokud není darem ze své podstaty:
„Dal jsem ti už tenhle týden kytky, to ti nestačí?“
„No, tak když jinak nedáš, tak já s tebou na tu procházku teda půjdu, když to musí být.“
Něco podobného neříkejte. Chcete vyjádřit lásku a na formě opravdu záleží.
V žádném případě nemá být projev lásky zdrojem manipulace nebo výměnného obchodu či vynucování: „Já jsem to pro tebe udělala a ty pro mě ne“. Láska není sobecká, nehledá svůj prospěch. Hlídáme si jen sami sebe a projevy druhých lidí jsou jejich svobodným vyjádřením vztahu k nám.
Článek z RPN č. 1-2/2012
