Uvědomil jsem si totiž zásadní věc. Ačkoliv tomuto fenoménu podlehlo hodně lidí a je unavující vidět příspěvky na sociálních sítích, jak to každý zvládá – coby „sušič“ nejste žádnou ovečkou ve stádu. Nejste v žádné sektě, jedete sám za sebe. Bojujete si svoji bitvu. A je to boj za dobrou věc, protože odříct si alkohol na jeden měsíc vám přinese lepší fyzickou kondici, lepší spánek a lepší koncentraci. To je jen několik výhod z mnoha.
Můžete si stanovit vlastní pravidla
Nikdo po vás nechce, abyste dělali co ostatní. Nemusíte vytrubovat do celého světa, kolik dní už úspěšně sušíte, nemusíte dávat fotografie na Instagram „předtím a potom“. Nemusíte se ani držet oficiálních pravidel, která ostatně ani nejsou ustálená. Vedle Suchého února existuje Suchý leden. Já se třeba rozhodl, že to vezmu tak napůl. Zahájil jsem sušení v polovině ledna, den po vydařeném večírku s přáteli. A skončil jsem v polovině února, právě před oslavou narozenin mého dalšího kamaráda. Vyšlo mi to na rovných 28 dní.
Alkohol provází můj život
Byl to můj první suchý měsíc v životě. Od šestnácti jsem tak dlouho bez alkoholu nevydržel. Nikdy jsem se necítil jako alkoholik, ale pravdou je, že víno a pivo provází můj život. Rád chodím na hospodské kvízy, kde je pití piva samozřejmostí. Pořádáme doma promítání filmů s přáteli, kde se také nějaká sklenka vypije. Rekreačně sportuji, hraji fotbal, a po odehraném zápase je pivo na spláchnutí hezkou tradicí. A když si potřebujeme s přítelkyní uvařit a máme před sebou delší večer, rádi si proces vaření prodloužíme, pustíme si k tomu hezkou hudbu – a otevřeme láhev vína.
Musel jsem si tedy zodpovědět otázku – obejdu se bez alkoholu? Odpověď byla překvapivě jednoduchá. Samozřejmě že obejdu.
Rodiče ze severní Moravy neměli pochopení
Na jeden měsíc veškerou mou konzumaci alkoholu nahradil čaj. Ten je ostatně teď v zimě dobrou volbou nápoje. Já osobně miluji zvláště bylinkové čaje, takže mé chuťové pohárky rozhodně netrpěly. Změnu pozitivně kvitovala i moje peněženka, protože když během hospodského kvízu místo tří půllitrů vypijete jen dva čaje, hezky ušetříte.
Nejtěžší zkouškou byla návštěva rodičů. Jsem ze severní Moravy, a tam se na podobné akce jako je Suchý únor hledí jako na „pražácké výmysly“. Rodiče nabízeli whiskey na přivítání, pivo k večeři a když nevyšlo ani jedno, optala se maminka při večerním posezení, jestli nechci do čaje aspoň štamprlku slivovice, že „to se přece nepočítá“.
Násilím mi to vnutit nemohli, takže nakonec i oni kapitulovali. A když jsem v den 26. přečkal ještě další nepříjemný moment, když nám kamarád nabídl panáky na zapití jeho právě narozené dcery Terezky, věděl jsem, že má vyhráno.
Alkohol coby doplněk společenských akcí, nikoli nutnost
Typickým klišé Suchého února je, že jeho absolventi tvrdí: „Klidně bych si to ještě protáhl.“ Já podobná prohlášení činit nebudu. Rád jsem si v den 29. poprvé nalil. Jsem ale rád, že jsem to zvládl se ctí a že jsem si dokázal, že alkohol je pro mě jen příjemným doplněním společenských událostí, nikoli životní potřebou. Tak za rok znovu.
Text: Marek Konvalinka
Foto: iStock, archív autora článku
Zdroj: autorský článek
