Moderní disperzní lepidla tvoří dvě základní složky – disperzní (voda) a dispergovaná, polymerní, tedy samotné lepidlo rozptýlené ve vodě. Dokud se nachází ve vodě, tato složka je neaktivní. Ale jakmile se ze směsi začne voda vytrácet odpařováním či difuzí, makromolekuly se začínají chytat všeho, co je kolem, ať už sousedních molekul, nebo dřeva. Na rozhraní lepidla a dřeva vzniká adhezní vazba – síla působící mezi dřevem a lepidlem.
K dispozici jsou lepidla na různé druhy materiálů. Pro všechny lepené spoje však platí jedno: čím je povrch lepší (adheze) a čím větší je vnitřní pevnost lepidla (soudržnost), tím odolnější bude spoj. Do hry však vstupuje celá řada faktorů, které spoj mohou ovlivnit. Například zbytky prachu a mastnoty na lepicích površích výrazně snižují přilnavost lepidla.
Povrch lepených materiálů
Možná někoho překvapíme, když řekneme, že lepený spoj bude lépe držet na hladkém povrchu než na drsnějším povrchu. Nerovnoměrným opracováním dřeva vznikají trhliny, kterým se říká napěťová centra, v nich se hromadí větší množství lepidla. Při tvrdnutí lepidlo v nich zmenšuje svůj objem, a tím dochází ke vzniku nepříznivých napětí jednak ve ztvrdlém lepidle a také v okolních vrstvách dřeva.
V těchto místech může dojít k porušení spoje už při minimálním mechanickém namáhání. Proto je nutné minimalizovat výskyt takovýchto napěťových center. Jak? Mít na povrchu méně prohlubin znamená docílit hladšího povrchu. Je jasné, že pokud dřevo ofrézujeme, získáme rovný povrch bez výstupků a lepený spoj bude pevnější než u nařezaných desek. Na řezaném povrchu vznikají nerovnosti, které ztěžují vzájemný plošný dotyk lepených ploch. Ale co když porovnáme frézovaný povrch s broušeným? Kde to bude držet lépe?
Přicházíme na další zajímavou vlastnost. Povrch broušený brusným papírem č. 120 je hladší než frézovaný a slepený spoj by měl být pevnější. A přece to není tak! Zatímco broušením kromě jiného také zatlačujeme dřevní vlákna a dřevní prach do povrchu dřeva a do určité míry vyplníme nerovnosti, které se na něm nacházely, nanesením lepidla tyto částečky nabobtnají, čímž zvětší své rozměry. Tím dochází k jejich postupnému oddělování od pevného dřevěného podkladu. Opět vznikají menší napěťová centra. Adheze slábne, i spojování dřevního prachu a lepidla. Takže frézovaný spoj navzdory menší hladkosti vyhrává i nad dohladka obroušeným dřevem. Tento rozdíl je však jen minimální.
12 nejčastějších chyb při lepení dřeva
1 Lepidlo neutírejte vodou
Lepidlo vytlačené ze spoje je důsledkem toho, že jste jím při nanášení nešetřili. Nikdy se však nepokoušejte začerstva utírat přebytečné disperzní lepidlo štětcem či hadříkem namočeným ve vodě. Vtlačíte ho do pórů, což způsobí skvrny při moření, napouštění a jiných povrchových úpravách. Počkejte několik hodin, než zavadne, a seškrábejte ho bezpečně ostrým nástrojem – škrabkou, špachtlí či starým hoblíkem. Jde to snáz než po úplném ztvrdnutí.
2 Ne kolmo na vlákna
Správně slepený spoj je pevnější než samotné dřevo. Platí to vždy, když jsou vlákna obou dřevěných částí rovnoběžná nebo mimoběžná. Pokud však směřují kolmo na spoj, pevná vazba nevznikne. Síla, kterou nasávají lepidlo, je silnější než vznikající vazby. Pokud je takovýto spoj nezbytný a nebude vystavený zátěži, natřete konce vláken několik minut před lepením tenkou vrstvičkou lepidla. Jistější je však posílení kolíkem nebo lamelou.
3 Kovy dřevo zabarví
Pozinkované části svěrek a ocelové stahováky při práci na povrchu dřeva stopy obvykle nezanechávají. Pokud se však dostanou do kontaktu s disperzním PVA lepidlem, vytvářejí sloučeniny, které reagují s taniny obsaženými ve dřevě. V místě styku vzniknou tmavé skvrny, které sahají několik milimetrů do hloubky dřeva. Překryjte kovové části nátěrem nebo krycí páskou, abyste nezmařili svou snahu.
4 Opravy spojů očistěte až na dřevo
Opravy nábytku se neobejdou bez lepení uvolněných spojů. Žádný výrobce truhlářských lepidel však nezaručí, že s vrstvou starého lepidla, emailu nebo laku vytvoří stejně pevnou vazbu jako se dřevem. Pokud se chystáte opravit uvolněné čepy kuchyňského stolu, rozsušené zásuvky nebo rámu postele, dokonale je očistěte až na čisté dřevo. Pouze tak otevřete jeho vláknitou strukturu, která je pro spoj důležitá.
5 Aby desky nepraskaly
Při lepení plošných spojů uniká přebytečné lepidlo pod tlakem svěrek přes spáru ven. U čepovaných a kolíkovaných spojů je však situace jiná. Lepidlo je uvězněné v otvoru a nemá kam uniknout. Silou hydrauliky pod tlakem svěrek trhá desku, aby uniklo přes prasklinu ven. Tak, jako kolíkům svědčí vroubkování a sražení hran pro únik lepidla, dlaby by měly mít ze stejného důvodu hloubkovou rezervu.
6 V chladu se doba schnutí může lišit
V nevytápěné dílně může v zimních měsících trvat lepení i trojnásobně déle než během horkých letních dnů. Mohou za to zpomalené chemické procesy a odpařování vody. Pokud výrobce v technickém listu předepisuje hodinové fixování spoje svěrkami, vždy to platí při pokojové teplotě. Pokud nemáte času nazbyt, předehřejte lepené dílce a zatopte. U malých projektů pomůže i kartónová krabice vyhřívaná žárovkou.
7 Pozor na spálené plochy
Na tmavé vyleštěné plochy spálené tupou hoblovačkou, frézou či kotoučovou pilou lepidlo nepatří. Dřevěná vlákna byla při vysokých otáčkách a teplotě natolik slisovaná do kompaktního celku, že lepidlo s nimi nedokáže vytvořit dostatečně silnou vazbu. Pokud je lep jediným spojovacím prvkem, spoj během stárnutí a při námaze selže. Neriskujte otevírající se spáry v lepených panelech, stolových deskách a dílcích. Čepovaný spoj tuto zátěž ustojí.
8 Nadměrné stlačování vytlačí lepidlo
Jaký lisovací tlak je potřebný, aby spoj dosáhl maximální pevnosti? Studie hovoří o hodnotách od 0,6 do 1,2 MPa. Tehdy dokáže lepidlo pronikat do struktury dřeva, aniž by bylo ze spoje vytlačeno nebo se dřevo tlakem deformovalo. Vzniká tenká spára, dostatečně krytá lepidlem. Zvyšování tlaku narušuje rovnováhu a způsobuje, že spoje jsou chudé a disperze neproniká do struktury dřeva. Ne prudkým lisováním, ale rovinnou přípravou lepených ploch dosáhneme pevných spojů. Obzvlášť pokud jde o lepení na sraz u spárovky. Desky vyrovnané lepidlem a tlakem by zůstaly v soustavném pnutí.
9 Pozor na lepidla po záruce
Některá disperzní lepidla mají jen několikaměsíční záruku, a tak není překvapením, když ve víkendové dílně zestárnou dřív, než je použijete. I když na pohled vypadají bezchybně, mohou být o poznání slabší, než jste zvyklí. Nepoužívejte je na spoje, v nichž je síla lepidla důležitější než důmyslnost truhlářského spoje. Nepřítelem lepidel jsou i vysoké teploty a mráz.
10 Pozor na mokré dřevo
Jen suché dřevo dokáže spolupracovat s disperzními lepidly. Když říkáme suché, myslíme tím takové, jehož vlhkost se pohybuje v rozsahu od 8 do 12 %. Při vytváření pevného spoje je důležité nejen to, aby masiv odvedl vodu z nánosu lepidla, ale i to, aby spolu s ní do povrchové struktury dřeva pronikly i makromolekuly polymeru při tvorbě adhezních vazeb. Jelikož do vlhkého dřeva lepidlo nepronikne dostatečně, sílu spoje nezaručí ani delší lisování a zrání. Proto při spojování surového dřeva upřednostněte jiné techniky spojů.
11 Hrubá vrstva lepidla snižuje pevnost
Lepený spoj nesmí být ani chudý, ani přeplněný lepidlem. Pokud vznikne hrubá spára vyplněná lepem, spoj může ztratit až dvě třetiny své pevnosti. Vyplývá to z měření, která proběhla ve spárách v rozsahu od 0,1 do 1,5 mm. Když tloušťka lepidla ve vytvrdnutém spoji přesáhne 0,5 mm, pevnost spoje rapidně klesá. Je to způsobeno tím, že polymer při opětovném navlhání a vysychání pracuje, dokud při zátěži neselže. Takovýto spoj se trhá ve vrstvě lepidla, zatímco vlákna masivu zůstanou nedotknutá. Nevyplatí se používat lepidlo v roli tmelu.
12 Lepidlo neřeďte
Výrobci strávili ve vývojářských laboratořích mnoho času, než vyladili poměr polymerů a vody tak, aby dosáhlo lepidlo vlastností ideálních na nanášení a tvorbu spojů. Proto se nevyplatí experimentovat s úpravou jeho viskozity a ředit ho. Pokud bude lepidlo chudé, jeho spotřeba klesne a otevřený čas se prodlouží, ve spáře lepeného spoje však nebude dostatek polymerů, které by vytvořily pevný spoj. Dřevo navíc zvětší na kontaktní ploše svůj objem, což při jeho dalším zpracování způsobí výrazný nedostatek lepidla po jeho dokonalém proschnutí.
Tip redakce: Nádobka s vodou, voskovaný papír a krycí malířská páska jsou při lepení disperzními lepidly těmi nejlepšími pomocníky. Štětec ponořený do vody nikdy nezaschne, voskovaný papír zabrání přilepení o svěrky či stůl a pásky udrží vytlačené lepidlo tam, kde chcete.
Text: redakce, Milan Gigel
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
