Teplota při pěstování sazenic
Při pěstování sazenic na okenním parapetu musí být okno dobře utěsněné, aby byly rostlinky chráněny před chladným vzduchem zvenčí, jinak jim hrozí podchlazení. To má za následek zpomalený vývoj, případně i úhyn. Už pokles teploty na 10 °C je, zvláště pro teplomilné druhy, velmi škodlivý.
Na druhou stranu musíme říct, že při pěstování sazenic může být teplota o něco nižší než při samotném klíčení semen, závisí to však na konkrétním druhu zeleniny. Teplotu můžeme snížit i větráním – čím více se blíží termín výsadby, tím intenzivněji větráme.
Například sazenice zelí a kapusty pěstujeme nejprve při teplotě 15–16 °C, později je vhodné ji snížit na 4–8 °C a asi 10 dní před výsadbou je postupně vystavujeme až teplotám blízkým nule. Takovíto „otužilci“ pak snesou podle potřeby i velmi časný výsev do volné půdy i při teplotě -4 °C, aniž bychom se museli obávat jejich poškození.
Na větrání jsou citlivější sazenice květáku, který necháváme klíčit při 20 °C; poté teplotu snížíme na 15 °C (v noci může nakrátko klesnout i na 10 °C). V případě celeru, který klíčí velmi dlouho, můžeme po objevení se prvního pravého listu teplotu snížit až na 12 °C, ale musíme dát pozor, aby sazenice nenastydly, jinak pak celer vyběhne do květu. Podobně citlivé na nachlazení jsou i sazenice kedlubny. Háklivé na nastydnutí jsou sazenice plodové a dýňové zeleniny i salátů.
Větrání či jiné snižování teploty je vlastně otužování sazenic, příprava na změnu podmínek po přesazení.
Zavlažování sazenic
Mladé rostliny jsou obzvlášť citlivé. Substrát má být soustavně mírně vlhký, na povrchu lehce oschlý, aby rostlinky nepřetržitě rostly. Pozor, promočený substrát by mohl rostlinky zahubit. Upřednostňujeme proto závlahu podmokem a vlažnou vodou, nikdy nepostřikujeme nebo nezaléváme rostliny na list za prudkého slunečního svitu.
Jak sazenice otužovat?
Jedním z cílů otužování sazenic je tedy připravit je na pokles teplot venku, zvláště v noci a k ránu. Druhým cílem je příprava na přímé sluneční záření. Minimálně týden až dva před plánovanou výsadbou dáme rostliny do bedniček a přes den je na několik hodin vynášíme na slunce. Počet hodin strávených na slunci má být zprvu menší, postupně ho zvyšujeme. Pokud tento krok vynecháme, stává se, že po vysazení slunce spálí listy. Jde o nahnědlé a našedlé skvrny na listech. Rostlina to obvykle přežije, ale zpomalí se růst. Poškozené listy za pár dní obereme, aby nebyly druhotně napadeny houbovým onemocněním.
Kvalitní sazenice vhodná k výsadbě musí být kompaktnější, ne příliš vyrostlá do výšky, stonek musí být pevný a dostatečně silný. Má být také dostatečně olistěná tmavě zelenými listy bez chorobných skvrn, v případě plodové a dýňové zeleniny by měla mít už i první květy. Kořenový bal má být dobře prorostlý kořeny.
Jak a kdy pikýrovat?
Vyklíčené semenáčky, kterým se otevřou děložní lístky, pikýrujeme (přepichujeme) samostatně do zakořeňovacích nádob, malých květináčů nebo umělohmotných kelímků s otvorem pro odtok vody, který je naplněný kvalitním substrátem. Používáme přitom pikýrovací kolík nebo dřevěnou tužku, kterými rostlinku ze substrátu podebereme. Chytneme ji prsty pod děložními lístky a opatrně kořínky zasuneme do jamky v substrátu. Jemně přihrneme, příliš nepřitlačíme a zavlažíme. Umístíme je na světlé místo, aby se dobře zakořenily, ale zpočátku ne na přímé slunce.
Cílem pikýrování je zdravá a silná sazenice připravená k výsadbě, s bohatým kořenovým systémem.
V tomto stadiu už také vidíme, kolik semen v pořádku vzešlo a kolik sazenic budeme mít. Pokud máme přesné plány a sazenic je více, než se nám hodí, máme dvě možnosti. Buď ty nejslabší bez milosti vyhodíme a ponecháme jen ty silné v potřebném počtu, nebo vysázíme všechny a později je vzešlé rozdáme například sousedům – nebo je vyměníme. V každém případě platí, že vždy je jednodušší rostlinky vyhodit v této fázi, kdy mají dva děložní lístky, než později, kdy by se nám s nimi jen těžko loučilo.
1 Sazenice začínáme, pikýrovat tehdy, když má rostlina dva děložní listy, případně může mít už i jeden dva listy pravé. Podebereme je například tužkou či vidličkou a opatrně oddělíme od sebe – vyjednotíme.
2 Rostlinky vysadíme samostatně do připraveného květináče. Pokud je květináč z rašeliny, má tu výhodu, že při výsadbě ven se už nepoškodí kořeny, protože vysazujeme i samotný rašelinový květináč.
3 Sazenice můžeme přepikýrovat i do různých kelímků, nádob, hlubších misek. Dáme pozor, aby byly od sebe dost daleko, abychom při konečné výsadbě co nejméně poškodily kořenový systém. Substrát kolem rostlinek mírně utlačíme a po zálivce můžeme i dosypat.
4 S otužováním teplomilných sazenic začneme koncem dubna. Během pěkných dnů vynášíme sazenice naskládané v truhlících ven. Na noc, i když nemá mrznout, je vracíme dovnitř. Nízká teplota by zastavila jejich růst.
Onemocnění sazenic
Mladým sazenicím hrozí poměrně vážné onemocnění způsobené houbou nazývanou padání klíčních rostlin. Padání odhalíme tak, že se mladé rostlinky, obvykle ještě ve stadiu děložních listů, kloní k zemi, doslova padnou jako podťaté. Je to proto, že houba napadne kořeny a krček rostliny, ten zhnědne a rostlina se v této části zlomí. Nemoc se rychle šíří. Prevencí je napaření substrátu. Pokud už se nemoc vyskytla, pomůže rychlý zásah zálivkou nebo postřikem s obsahem fungicidu, například přípravkem Previcur. Napadené rostliny už sice nezachrání, ale ochrání ty, do kterých se houba ještě nedostala.
Jak zabránit padání klíčních rostlin?
Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock, iStock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
