Krtek je jeden z nejběžnějších savců střední Evropy žijících pod zemí. Je rozšířen od Velké Británie přes jih Skandinávie a Středomoří až do Ruska. V našich podmínkách byl zjištěn na více než 90 % území, a to od nížin až do maximální nadmořské výšky – dokonce i ve Vysokých Tatrách ve výšce 2 000 m n. m.
U nás rozeznáváme jediný druh – krtka obecného (Talpa europaea). Do délky měří jen něco málo přes 10 centimetrů a hmotnost má přibližně jako mobilní telefon. Kožešinka na válcovitém těle je nejčastěji tmavě šedá až černá.
Nejnápadnějším znakem jsou mohutné přední končetiny s drápy připomínající lopaty. Slouží mu k tomu, co mu jde nejlépe – hrabání půdy. V jemné srsti na hlavě jsou ukryty drobné, jen 1 mm velké oči, kterými však rozeznává nanejvýš světlo od tmy. Přestože je téměř slepý, čich a sluch má dobře vyvinutý.
Citlivě vnímá zejména nízké frekvence, které znamenají, že se v okolní půdě pohybuje kořist. Tu usmrcuje pomocí ostrých zubů. Kupodivu umí výborně plavat. Jeho nejvýznamnějšími predátory jsou lišky, kuny, hadi a sovy. Na loukách se vyskytuje v hustotě populace 8 až 16 jedinců na hektar.
Samotáři
Krtci žijí poměrně osamělým životem. Každý jedinec si vytváří síť chodeb, která nebývá spojena s obydlími jeho sousedů. Chodbičky sahají do hloubky asi půl metru a jejich součástí jsou také hnízdní komory. Ty mohou mít velikost přibližně fotbalového míče. V nich krtek odpočívá nebo se rozmnožuje.
Často je vystýlá nanošenými suchými trávami a listím. Chodby mohou být dlouhé několik desítek, ba až stovek metrů. Většinu z nich tvoří lovné chodby. Jsou to úzké prostory tvořené těsně pod povrchem půdy, kterými se krtek provrtává ve snaze najít potravu. Vytváří přitom hromádky půdy, které všichni dobře známe jako krtince.
Většina z nich má jednotnou velikost, ale občas lze pozorovat násobně větší hromádky, které jsou výsledkem budování hnízdních komor v době rozmnožování. Jeden krtek může takto za svůj život vynést na povrch až 750 kg půdy.
Nová generace krtků
Chodby a komůrky si krtci značkují močí s příměsí feromonů. Díky nim umí najít jedince opačného pohlaví. Období rozmnožování nastává na jaře, kdy dochází k snad jedinému krátkodobému kontaktu dvou jedinců. Samci jsou zpravidla větší. Samice po 28 dnech rodí dvě až devět mláďat, které krmí mateřským mlékem přibližně tři týdny.
Mláďata se u matky zdržují ještě několik týdnů, až ji postupně opustí a začnou si budovat vlastní chodby v okolí. Pohlavně dospívají už v prvním roce života. Krtci mívají jen jeden, velmi vzácně dva vrhy ročně. Dožívají se maximálně sedmi let.
Nadstandardní apetit
Krtci jsou aktivní zejména v noci. Během 24 hodin mají většinou tři fáze odpočinku a tři fáze aktivity. Typická je pro ně ohromná žravost. Požírají prakticky všechny tvory v útrobách země, které dokážou přemoci. Nejčastěji jsou to žížaly, různé larvy, stonožky či housenky.
Výjimečně vylézají i na povrch, kde také aktivně loví. Občas se jejich kořistí stanou i myši či rejsci. Zjistilo se, že za jediný den snědí přibližně polovinu své vlastní hmotnosti. Neukládají se na zimní spánek, půdní faunou se krmí celoročně. Uvádí se, že jeden krtek může za jeden rok sežrat i více než 10 kilogramů potravy.
Jak se na zahradě vypořádat s krtkem
- Krtek díky svému apetitu pomáhá eliminovat mnohé půdní škůdce, což lze vnímat pozitivně. Při budování chodbiček však narušuje kořenový systém a v zeleninových záhonech nadzvedává sazenice, které pak vadnou a mohou i uhynout. Tím vlastně na zahrádce nepřímo škodí. Zvednuté rostliny s narušenými kořínky co nejdříve přitlačíme zpět do půdy, aby nevyschly.
- Nechceme-li mít krtka v okrasném trávníku, nejjednodušším řešením je prevence – pod trávník nainstalujeme ochranné sítě.
- Zeleninu pěstovanou na malé ploše ochráníme před krtkem vyvýšenými záhony, jejichž dno vybavíme síťkou proti drobným zemním savcům. Nestačí ji na dno jen položit, ale nahusto ji připevníme k rámu záhonu, aby se nedostal dovnitř většími mezerami.
Jak krtka ze zahrady vyhnat?
- Zabírají na něho různé pachy. Do jednotlivých nor proto vkládáme pomerančovou kůru, srst zvířat, ostřihané lidské vlasy (ideálně barvené), zkusit můžeme i slupky z cibule a česneku nebo octem nasáklé utěrky. Krtky odrazuje i pach černého bezu a rybízu. Vyvarujeme se lití tvrdé chemie do nor, a to včetně benzínu či jiných rozpouštědel, která půdu kontaminují. Mnoha zahrádkářům se osvědčily i akustické plašiče, ale krtek si na ně může časem zvyknout.
- Další možností je počkat si na krtka, chytit ho a odnést ven do přírody. Když přijedeme do zahrady a uvidíme, že se v záhonu hýbe půda, vezmeme rýč, kbelík a opatrným našlapováním se přiblížíme. Krtka podryjeme, uchopíme do rukou chráněných pevnými rukavicemi nebo naložíme na rýč, rychle vložíme do kbelíku (z něj neumí uniknout) a odneseme pryč. Holýma rukama se ho nedotýkáme, má totiž ostré zuby, kterými může v sebeobraně způsobit nepříjemné zranění.
- Krtince v trávníku či v záhonu buď rozhrabeme, nebo ji použijeme do květináčů a vyvýšených záhonů – je totiž jemně zkypřená.
Text: Mgr. Adrián Purkart, PhD.
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
