Kudlanky (Mantis)
Koncem léta se můžeme v teplejších oblastech setkat s fascinujícím živočichem. Jde o kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), jediný druh kudlanky vyskytující se na našem území. Měří úctyhodných 6 až 8 cm.
Přímo z vajíčka
Kudlanky jsou hmyz s nedokonalou přeměnou – to znamená, že nemají žádné stadium larvy ani kukly. Malé kudlanky se líhnou přímo z vajíčka. Zjevují se na jaře, přičemž jsou jakousi bezkřídlou miniaturou vlastních rodičů. Žijí skrytě na stéblech rostlin, kde se účinně maskují díky svému žlutému až zelenému zbarvení. Téměř vůbec se nehýbou. Číhají na každý pohyb drobného hmyzu, který loví předníma nohama. Mají vynikající zrak, díky němuž dokážou zaznamenat pohyb až na vzdálenost několika desítek centimetrů. Nemají žádné jedové žlázy a svou kořist usmrcují silným stiskem nohou. Ihned ji požírají za pomoci silných kusadel. Na rozklad potravy jim pomáhají sliny, které dokážou rozložit i pevné tělo brouků na poživatelnou kaši.
S křídly až na konci léta
Koncem léta dospívají, což se projeví vznikem křídel. Ta jim pomáhají v pohybu na nová stanoviště, kde se snaží vyhledat partnera na páření. I z toho důvodu máme možnost pozorovat kudlanky hlavně v srpnu a září – ze skrytě žijícího „juvenila“ se najednou stane pohyblivý a dobře viditelný hmyz. V tomto čase mohou mít obě pohlaví zelenou, ale i hnědou barvu. Vždy jde o jeden a tentýž druh.
Během páření kudlanek se nejprve samec opatrně přiblíží k samici, aby si ho nezmýlila s potravou. Následně vylézá na její zadní část těla a začne samotná kopulace. Během ní se může stát, že hladová samička samci sežere hlavu. Mozek kudlanky však není úplně centralizovaný a pohlavní ústrojí ovládají nervové buňky na konci bříška. I z toho důvodu může zbytek samce kopulovat se samicí, ačkoli mu už chybí hlava.
Oplodněná samice může po páření samce úplně sežrat. To je pro samce paradoxně výhodné – jeho genetický materiál byl úspěšně použit a také pomohl samici s výživou svého vlastního potomstva. Samice později hledá vhodné místo, kde klade tzv. ootéku. Je to pěnový útvar, v němž jsou ukryta vajíčka. Tu klade většinou na pevný předmět – na kámen, na zeď, případně na kůru stromů. Může jich naklást několik. S příchodem zimy dospělé kudlanky hynou, ale ootéka s vajíčky přezimuje. Na jaře se líhnou malé kudlanky a cyklus se opakuje.
Kudlanka už i v severních oblastech
Kudlanka zelená je chráněným druhem živočicha. Je jedinečným příkladem toho, jak se vlivem globálního oteplování posouvají teplotní pásma na našem území. Zatímco před 50 lety byla vzácná a vyskytovala se jen v nejteplejších oblastech jižní Moravy, postupně se rozšířila až na sever. Na přelomu tisíciletí byla pozorována už dokonce i ve středních Čechách: v Polabí, blízkosti Prahy, Kolíně, Mělníku, kde se kvůli chladným zimám nebyla schopná v minulosti rozmnožit. Je užitečným živočichem, protože svou žravostí dokáže tlumit populační nárůst jiných druhů hmyzu.
Jak přemístit dospělce či nalezenou ootéku, pokud je to nutné
- Pokud najdete kudlanku, pokochejte se jí nebo si ji vyfoťte a zbytečně s ní nemanipulujte. Pokud ji však najdete na chodníku či silnici, kde jí hrozí nebezpečí, je možné ji opatrně uchopit a položit do trávy. Nelekněte se však, trny na jejích nohou mohou píchat, ale žádné nebezpečí vám nehrozí.
- Pokud najdete ootéku, ponechte ji na původním místě. Je-li to možné, nepřekládejte ji jinam. Pokud ji přece jen musíte přeložit, umístěte ji hladkou stranou směrem dolů. Lze ji opět upevnit například univerzálním silikonem, případně opatrně špendlíkem. Malé kudlanky vylézají z ootéky hlavou dolů, proto nemůže být volně položená na zemi. V tom případě hrozí, že mláďata zahynou. Nikdy si ji neberte domů do tepla, plod může uhynout.
Text: Mgr. Adrian Purkart
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
