Čmeláci (Bombini) jsou společenský hmyz a podobně jako včely medonosné vytvářejí hnízda složená z královny a množství dělnic. Jejich rodiny však nejsou schopné přečkat zimu a dělnice vždy do konce sezony zahynou, přičemž k zimnímu spánku se ukládají pouze mladé oplodněné královny. Již v předjaří máme možnost pozorovat právě tyto mladé matky, které jsou vzrůstově mohutnější, jak se pokoušejí najít první rozkvetlé květy a založit si svá nová hnízda.
Úžasnou schopností čmeláků je, že pohybem svalů dokážou ohřát své tělo na cca 30 °C, díky čemuž létají i při teplotách blízkých nule. To jim umožňuje překonat jarní výkyvy počasí a opylovat květy i v podmínkách, kdy se ostatní hmyz raději schová do úkrytů. Ohřívání těla je ale velmi náročné na energii, a tak musí denně přijmout téměř 600 mg cukru, což představuje více než 5 000 navštívených květů.
Čmeláci jsou jedni z nejlepších opylovačů, jaké máme možnost v přírodě pozorovat.
V čmeláčím hnízdě
Kromě opylování mají mladé královny hodně práce s hledáním úkrytu na vytvoření hnízda. Využívají opuštěné nory drobných zemních savců, stromové dutiny, skalní sutiny, ale i prostory v různých stavbách. Upřednostňují místa, která poskytnou ochranu před špatným počasím a nepřáteli a jsou také dostatečně tepelně izolovaná. Stavba hnízda začíná vytvářením voskového podkladu, na němž matka vybuduje voskový džbán sloužící jako zásobárna nektaru. K němu postupně přistavuje další buňky, do nichž už klade vajíčka budoucích dělnic.
Matky čmeláků jsou velmi pečlivé a na vyvíjející se plod si doslova sednou jako kvočna, aby ho krmily a ohřívaly. Od nakladení vajíček se při správné výživě přibližně za tři týdny líhnou první dělnice. Postupně nahradí práci matky, která po zbytek života už jen klade vajíčka. Hnízda čmeláků jsou oproti hnízdům včel medonosných málo početná – většinou obsahují jen desítky jedinců. Dělnice se dožívají přibližně dvou až šesti týdnů, přičemž téměř bez přestávky pracují – starají se o dodávky čerstvého pylu i nektaru, čistí hnízdo od odpadu a krmí budoucí potomstvo.
Tip na článek: Víte, jak se podomácku a bez chemie zbavíte mravenců?
I uměle chované
Čmeláci jsou mistři v opylování a v orientaci v prostoru. Výzkumníci zjistili, že dělnice jsou schopné získávat potravu až 9 kilometrů od svého hnízda. Opylují i hluboké trubičkovité květy, proto se uměle chovají v některých sklenících, kde je jejich úkolem zabezpečit úrodu širokého spektra zemědělských plodin.
Více než 30 druhů
V naší fauně máme možnost pozorovat více než 30 různých druhů čmeláků a všechny jsou zákonem chráněné. Většina z nich je aktivní hlavně na jaře, přičemž jejich aktivita postupně klesá s blížícím se létem. Tehdy už v hnízdě vznikají noví samci a mladé matky, které se následně páří. Oplodněné matky si hledají úkryty, v nichž vyčkají do dalšího jara, kdy se celý životní cyklus zopakuje. Nejčastěji naše zahrady navštěvuje čmelák zemní (Bombus terrestris), čmelák hájový (Bombus lucorum) či čmelák skalní (Bombus lapidarius). Ačkoli všechny druhy budí díky své velikosti náležitý respekt, nemusíme se jich obávat. Nejsou útoční a své účinné žihadlo používají jen v krajní nouzi.
Jak pomoci přežít čmelákům, zákonem chráněnému a v mnoha lokalitách vzácnému hmyzu?
- Pokud je chceme podpořit, vyhněme se vytváření velkoplošných sterilních trávníků. Přeletět takovéto větší území bez možnosti „dotankovat“ nektar na kvetoucím záhonu je pro ně velmi vyčerpávající.
- Čmeláci navštěvují nejraději trubičkovité květy fialové, růžové a žluté barvy. Šalvěj, mateřídouška, levandule, ale i kvetoucí pažitka by tak měly být neoddělitelnou součástí zahrady. Milují také okrasné druhy bodláků. Jako zdroj pylu můžeme vysadit vrbu jívu.
- Medonosné rostliny do záhonů volíme tak, aby nekvetly všechny najednou, ale postupně během celého vegetačního období, čímž čmelákům a i jinému užitečnému hmyzu zabezpečíme dostatek potravinové nabídky.
- Snažíme se vyhýbat používání širokospektrálních insekticidů. Pokud je jejich použití nezbytné, nestříkáme kvetoucí rostliny, přísně dodržujeme doporučené koncentrace uvedené na obalu a aplikujeme je až po setmění.
- Pokud máme kompostoviště, před jeho zpracováním či rozhazováním odpozorujeme, zda do něj létají čmeláci. Podobné hromádky rostlinného odpadu jsou totiž jejich častým útočištěm. Pokud létání do a z kompostoviště zaznamenáme, necháme ho asi tak až do druhé poloviny léta či do podzimu, abychom nezničili hnízdo.
Text: Mgr. Adrian Purkart
Foto: isifa/Shutterstock, iStock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
