Rebarbora vypadá jako velký lopuch, ale není. Na jednom místě bez přesazení roste patnáct až dvacet let. Listy tvoří přízemní růžici, čepele mohou být široké i 40 cm. Dužinaté listové řapíky mohou být červené i žluté, dlouhé 30 až 50 cm. V létě ze středu vyrůstá až dvoumetrový květní stonek s drobnými žlutými kvítky.
Kdy a jak sbírat
Rebarbora se sbírá nejdříve v druhém roce pěstování. Nejvhodnější termín je od poloviny dubna do poloviny června. Pozdější sběr není vhodný, neboť řapíky obsahují více kyseliny šťavelové, která může citlivým lidem dráždit žaludeční sliznici, proto je sbíráme jen brzy na jaře. Listy jemně zkroutíme a odlomíme. Nejlépe časně ráno, dokud je chladno a listy jsou svěží. Listovou čepel hned odřežeme, necháme jen vějířovitý, asi dvoucentimetrový až třícentimetrový kousek, aby řapík nevysychal a nezvadl. Z mladého trsu odlomíme pár listů se zcela vyvinutou čepelí. Ze starších rostlin můžeme odlomit až třetinu listů. V lednici vydrží i dva týdny. Úroda z jedné rostliny je až sedm kilogramů.
Klasická výsadba
Rostlina se vysazuje v březnu nebo dubnu, ale i v říjnu. Vegetační vrchol má být asi pět centimetrů pod povrchem půdy. Vzdálenost mezi rostlinami by měla být minimálně 1,2 až 2 × 1,2 až 2 m. Mladé rostlinky před zimou chráníme přikrývkou z chvojí, rašelinou nebo listím. Běžně ji ošetřujeme okopáváním a pravidelným zavlažováním. Nemoci ani škůdci ji nenapadají. Chceme-li mít úrodu dříve, můžeme na jaře přihrnout k řapíkům půdu nebo přikrýt rostliny netkanou bílou textilií.
Rychlení rebarbory
Navzdory tomu, že jde o velmi ranou plodinu, její sběr se dá ještě urychlit. Stačí, když začátkem března reveň přiklopíme otevřeným soudkem (bez dna i vrchu), který obložíme hlínou (lepší a hřejivější je hnůj). Vrch soudku můžeme překrýt sklem nebo fólií. Tak urychlíme sběr i o dva či tři týdny. Místo soudku můžeme použít i keramickou nádobu s víkem, které přes den otevíráme. Také můžeme k rostlině napíchat čtyři kolíky a kolem nich obtočit polyetylenovou fólii tak, aby vznikla klimatizační buňka, kterou můžeme svrchu překrýt.
Náročnější je rychlení v tmavých místnostech, ve sklepích s teplotou vzduchu okolo 18 až 20 °C. Rostliny samozřejmě musíme v říjnu vybrat z půdy a založit do deseticentimetrové až patnácticentimetrové vrstvy písku. Kořeny ukládáme těsně vedle sebe a přikryjeme je zeminou až do výšky vegetačních vrcholů. Když narostou do délky 15 cm, snížíme teplotu na 12 °C. Rychlení trvá přibližně šest týdnů. Rostliny můžeme vysadit i do nádob – snáze se s nimi potom manipuluje.
Nároky na stanoviště a kvalitu půdy
Reveň je jinak nenáročná, ačkoli snáší slunce, vhodnější jsou pro ni mírně zastíněná místa, a proto se jí dobře daří i pod opadavými stromy, protože brzy na jaře, kdy ještě nejsou olistěné, stačí nachytat dostatek sluneční energie. V zimě je dostatečně mrazuvzdorná a její listy snesou i čtyřstupňový mráz. Má raději svěžejší teploty než letní úžeh, proto se dobře pěstuje v podhůří, kde jsou pro ni vhodnější vlhkostní poměry.
Půda by měla být alespoň středně těžká, hlinitá, nevysychavá, hluboká, dobře zásobená živinami. Pěstujeme ji v tzv. první trati po vydatném organickém pohnojení nebo po pohnojených okopaninách. Spodní voda by neměla být vyšší než 1,5 m pod povrchem, neboť jinak její kořeny zahnívají. V lehčích výhřevnějších půdách jsou sběry řapíků dřívější.
Ošetřování a sběr rebarbory
- V prvním roce po vysazení udržujeme půdu kyprou, bez plevele a dostatečně zavlaženou.
- V dalších sběrových letech reveň přihnojujeme v rozumné míře dusíkem, abychom nezvýšili obsah dusičnanů v řapíkách, ale jen podpořili růst a regeneraci rostlin. Dělá se to dvakrát: jednou poloviční dávkou hned po zimě a potom v období intenzivního růstu po sběru. Dávka na přihnojování je 22 g ledku amonného s vápencem na metr čtvereční. Potřebné vápnění provádíme na podzim jednou za čtyři roky. Chceme-li mít soustavně dobrou produkci řapíků, porost obměňujeme asi po šesti až devíti letech, protože půda je už vyčerpaná a unavená. Jsou-li rostliny ještě zdravé a vitální, použijeme je po rozdělení na novou výsadbu.
- Ve třetím roce po vysazení začínáme prvním sběrem listových řapíků asi koncem března, začátkem dubna. Sběr trvá asi do června – podle rozrostu rostlin v jedné nebo dvou, zřídka třech fázích. Sbíráme v chladné ranní hodiny a jen listové řapíky z obvodu rostliny dorostlé do délky 30 cm, maximálně 50 cm, silné nejméně 20 mm. Abychom rostlinu příliš neoslabili, zpočátku sbíráme jen třetinu z daného počtu listů, v pozdějších letech i polovinu listů.
- Listy s řapíky nikdy neodřezáváme (jejich zůstatek by na rostlině hnil), ale je jen prudkým trhnutím do boku odtrhneme. Ihned po sběru odstraníme z řapíků listovou čepel, ponecháme jen třícentimetrový kousek nad řapíkem – voda se z něj nebude tak rychle odpařovat. Řapíky skladujeme při teplotě 1 °C a devadesátiprocentní vlhkosti vzduchu asi tři týdny. Nejvyšší úrody řapíků se dosahuje asi v pátém roce – to z jedné rostliny můžeme odebrat až sedm kilogramů řapíků.
Rozmnožování
- Nejefektivněji se reveň rozmnožuje vegetativně – dělením kořenů v říjnu (po jejich vykopání) nebo velmi brzy na jaře.
- Každý oddělek by měl mít alespoň jeden vegetační pupen. Řezné rány oddělku necháme jeden den zaschnout, aby po zasazení nehnily. Protože jde o trvalou rostlinu s životností delší než deset let, půdu je třeba před výsadbou provrstvit do hloubky asi 50 cm – zapravíme do ní chlévský hnůj nebo obohacený kompost v množství 8 až 10 kg na metr čtvereční, přidáme i 40 g superfosfátu a 30 g draselné soli. Kyselé půdy rok před výsadbou povápníme.
- Oddělky vysazujeme na vzdálenost 1,2 až 1,8 m a tak hluboko, aby vrchol sazenice byl 5 cm pod povrchem půdy. Půdu upěchujeme a zavlažíme. Na potřeby jedné domácnosti stačí dvě až čtyři rostliny.
- Reveň se dá množit i semenem. To však rychle ztrácí klíčivost, takže nejlépe uděláme, když ho po dozrání v srpnu hned vysejeme. Příprava sazenic trvá i tři roky a jejich vlastnosti jsou často velmi rozdílné od mateřských rostlin, zatímco u vegetativního množení to tak není.
Odrůdy reveně
Z odrůd se u nás nejvíce pěstuje Jara, Viktoria, Holštýnská krev, The Sutton, Dawes challenge, Moskovskij 42, Ogrskij a Tukumskij.
Škůdci a nemoci
Občas se na listech reveně, především po skončení sběru řapíků, objeví mšice a ploštice. Ty spláchneme proudem vody nebo použijeme rostlinné výluhy, případně klasické postřikové látky. Pokud se objeví suchá skvrnitost listů nebo ramulariová skvrnitost, doporučuje se použít klasické měďnaté přípravky, ale až po skončení sběru řapíků.
Text: Ing. Hana Szabóvá, Ing. Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock, Unsplash
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
