Blánatka lipová (Oxycarenus lavaterae)
Blánatka lipová se na našem území objevila přibližně před 20 lety a od té doby se výrazně rozšířila. Jde o ploštici, poměrně malou, s délkou těla cca 5–6 mm. Hlava, hrudní štítek a končetiny jsou černé, červené polokrovky jsou zakončené výrazně lesklou membránou. Jejím původním domovem je severozápad Afriky a nejjižnější části Evropy, kde se živí rostlinnými výměšky slezovitých rostlin, například slézu či proskurníku.
Dnes ji lze najít napříč celou Evropou, dokonce i ve Finsku. V nové domovině jí zachutnala hlavně lípa malolistá (Tilia cordata). I proto ji nejčastěji můžeme pozorovat na solitérně stojících stromech hlavně ve městech a v alejích v okolí silnic. Dospělí jedinci a larvální stadia vysávají rostlinné šťávy, a to převážně z mladých rozvíjejících se listů a vyvíjejících se semen. Během vegetační sezony žijí nerušeně v korunách stromů a nedávají o sobě příliš vědět. Naštěstí škody, které tento živočich svou činností napáchá, se neřadí mezi významné. Alespoň zatím. Pozorované bylo nižší olistění korun a při větším napadení se předpokládá slabší klíčivost semen.
V tisících kusů
Nejnápadnější jsou tyto ploštice během chladného období v roce. Slézají z korun na kůru stromů a společně zimují v obrovských masách. Během tohoto období nijak nepoškozují kůru stromů, využívají její pukliny jen jako útočiště. Tyto shluky jsou velmi nápadné a mohou obsahovat stovky až tisíce jedinců. V jarním období se blánatky znovu rozlézají do korun stromů. Kladou vajíčka v různých částech stromu. V našich podmínkách jsou schopné dosáhnout i tří generací během roku. Jedna samička dokáže naklást za svůj život i více než 500 vajíček.
Pomohly by tuhé zimy
Schopnost přežití blánatek v našich podmínkách je omezená hlavně teplotou. V zimujících shlucích na kmenech stromů dokážou přežít i dlouhodobě, při teplotách do -10 °C bez větších ztrát. Za kritickou se považuje teplota na úrovni -15 °C, kdy byla zaznamenána až 99% úmrtnost jedinců. Vzhledem ke snižující se frekvenci mrazivých zim na našem území se dá očekávat postupné rozšíření se blánatky i do chladnějších dolin a kotlin.
Tak jako každý nepůvodní druh v ekosystému, ani blánatka lipová ještě nezná v naší fauně mnoho predátorů. Loví ji hlavně větší a dravé druhy ploštic, které jsou schopné vyrovnat se s jejími obrannými páchnoucími sekrety, a také některé druhy pavouků. V původním areálu rozšíření je hlavně potravou drozdů, takže lze předpokládat, že ji časem objeví i naši drozdi.
Příbuzná blánatky je „naše“ ruměnice
Podobným způsobem života žije u nás známá ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus). Jde o vzdálené příbuzné, oba druhy patří mezi ploštice. Ruměnice je velká přibližně 1 cm a má charakteristické červeno-černé zbarvení. Nese různá lidová pojmenování jako například sanitka či tramvaj. Na jaře se vyhřívá na chodnících a zdech a zvěstuje tak příchod teplého období roku.
Podobně jako blánatka lipová, i ruměnice pospolná se živí výměšky lípy, ale jídelní lístek si zpestřuje i jinou potravou, hlavně uhynulým hmyzem. Ačkoli se často vyskytuje ve vysokých koncentracích, nepovažuje se za škůdce. Blánatka lipová ani ruměnice pospolná nejsou pro člověka nebezpečné, ale při sebeobraně mohou vylučovat smradlavé látky, a tak je vhodné si po manipulaci s nimi umýt ruce.
Jak se zbavit blánatky?
Blánatka lipová patří v současnosti u nás k málo významným škůdcům, proto není nutné ji za každou cenu likvidovat chemicky.
- Největší šanci odstranit blánatky lipové máme v období, kdy na kmenech stromů vytvářejí početné shluky jedinců, tedy během zimy. Dříve, než tak učiníme, se pořádně přesvědčíme, že jde skutečně o tento druh, a ne o naši původní ruměnici pospolnou, která nepatří mezi škodlivý hmyz.
- Nejšetrnějším řešením je použít starý vysavač, kterým dokážeme velmi efektivně blánatky vysát z kmene stromu a jeho štěrbin. Obsah sáčku vysavače následně zneškodníme. Tímto způsobem se vyhneme přímé aplikaci insekticidů do přírody.
- Pokud přece zvolíme chemické ošetření, postupujeme opatrně. Kolem kmene rozložíme například staré prostěradlo nebo velký papír. Sprej aplikujeme přímo na hmyz a co nejméně na samotnou kůru stromů. Mrtvý hmyz necháme spadnout na rozložené prostěradlo, případně se ho snažíme zachytit do pytle, a potom ho bezpečně zneškodníme. Děláme to proto, že jedem usmrcený hmyz ponechaný v přírodě může ohrozit zdraví svých případných konzumentů.
- Nejlepší prevencí, jak tlumit nové biologické invaze, je podporovat přítomnost predátorů, například ptáků, pro které zavěsíme na stromy v zahradě či v blízkém okolí ptačí budky a v suchém období jim připravíme vodu do mělkých misek.
Text: Mgr. Adrian Purkart
Foto: isifa/Shutterstock
Zdroj: časopis Zahrada prima nápadů
