Klejotok může vzniknout jako důsledek mechanického poranění kůry, nebo se jím projevují některé choroby, což nejednou, bohužel, postupně vede k odumření stromu.
Je známo, že v našich podmínkách jsou peckoviny velmi citlivé na povětrnostní podmínky a na každé poranění, hlavně na kmeni a na silnějších větvích. Takovýmito poraněními mohou být větší i méně viditelné mrazové trhliny, poškození dřevokazným hmyzem, mechanická poškození nářadím při obdělávání půdy, větve polámané následkem větru, těžkého sněhu nebo nadúrodou či řez stromů v nesprávném období.
Navenek vyvolávají často klejotok, ale jsou i vstupní branou různých houbových infekcí. Pokud poškození nastane, rány co nejdříve ošetříme, abychom předešli infekci, která může mít pro strom fatální účinek, a to apoplexii, lidově známou jako mrtvici stromu.
Nebezpečné mrazové trhliny
Mrazové trhliny a desky vznikají někdy už na konci podzimu, nejčastěji však v předjaří, kdy už slunce intenzivněji hřeje. Tehdy sluneční paprsky bílou barvou nechráněné kmeny stromů přes den prohřejí přímo nebo odrazem od sněhu, následkem čehož v nich začne proudit míza. Když v noci přijde mráz, míza zamrzne a kůra pod jejím tlakem praskne, případně se i odchýlí ve formě takzvané mrazové desky.
Tato poškození nemusíme vidět hned, ale pro strom už představují riziko vstupu houbové infekce, jelikož touto dobou ještě naplno neproudí míza a strom se infekci nedokáže bránit. Poškození se obvykle projeví naplno až během vegetace, kdy se zvětší. Tehdy je už často na pozdě zabránění infekci, ale rány i tak ošetříme. Dobrá zpráva je, že mrazovým poraněním dokážeme do velké míry předcházet.
Pozor při řezu peckovin
Řez peckovin musíme správně načasovat, abychom předešli infekci houbovými chorobami způsobujícími klejotok. Neřežeme je v chladném období roku, kdy v nich ještě neproudí míza, která dokáže rány zacelit. Řez těchto dřevin vykonáváme na jaře v době rašení až do období květu a potom hned po sběru úrody. Tehdy mají stromy velkou šanci ubránit se při malých ranách infekci.
Přispět k tomu můžeme i my, a to postřikem po řezu proti houbovým chorobám nebo proti kadeřavosti v případě broskvoní. Větší rány i během vegetace ošetřujeme štěpařským voskem nebo stromovým balzámem.
Klejotok způsobený obalečem
Obaleč meruňkový (Enarmonia formosana) je rozšířen hlavně v teplejších oblastech. Napadá kůru kmenů především třešní, švestek, meruněk a broskvoní, zřídka i jabloní a hrušní ve výšce cca 50 cm, nízké základní kostrové větve, případně i kořenový krček mělce pod povrchem země. Škůdce upřednostňuje starší stromy s popraskanou kůrou a oslabené či poškozené jedince.
Přezimuje ve stadiu housenky pod kůrou, kde se na jaře zakuklí. Malí motýlci vylétají v květnu. Samičky po oplodnění kladou vajíčka do kůrových trhlin. Housenky se po vylíhnutí zažírají pod kůru, kde vytvářejí nepravidelné chodbičky.
Navenek to poznáme podle hromádek trusu a požerků na kůře. V létě housenky dospějí, zakuklí se a většinou v srpnu z kukel vyletí motýlci druhé generace, kteří proces zopakují. Podzimní generace neukončí svůj vývoj a ve stadiu housenky pod kůrou přezimuje.
V době intenzivnějšího požeru a četného napadení se na stromech objevuje i klejotok. Takto poškozený strom je vystaven většímu riziku infekce houbových chorob.
„Mrtvice“ meruněk a broskvoní
Infekce houbou, která způsobí aploplexii, „mrtvici“ meruněk a méně často broskvoní, je často finálním výsledkem zmiňovaných mechanických poškození. Podílí se na ní několik druhů hub, hlavně Leucostoma cincta, Monilinia laxa, Clasterosporium carpophilum, Pseudomonas syringae a Verticilium spp. I když se životní projevy různých druhů houbových chorob mohou lišit, v principu jsou podobné. Například Leucostoma se uchytí a začíná rozrůstat na odumřelých částech kůry a až potom napadá zdravé pletivo. Proto je důležité, aby na stromě nebyly odumřelé větve a pletiva.
Hlavním infekčním obdobím šíření houbových chorob je období vegetačního klidu, prakticky od listopadu až do začátku rašení, kdy jsou stromy bez ochranné mízy a po poškození pletiv jsou nejzranitelnější. Na klíčení a šíření dřevokazných hub stačí i relativně nízké teploty kolem 5 °C. Šíří se z napadených pletiv větrem a deštěm, a to nejen přes rány, ale často i přes jizvy po opadaných listech. Celý proces vývoje těchto chorob doprovázejí výrony klejotoku, a to nejen na kůře, ale i na mladých výhoncích i plodech.
Často se choroba vyskytuje i několik let jen na jednotlivých větvích a až později, kdy je strom v plném růstu, během krátké doby zvadne a uhyne. Pokud si všimneme choroby jen na některé větvi, uřízneme ji až do zdravého dřeva, ránu dobře dezinfikujeme a natřeme stromovým balzámem s fungicidem. Uříznuté dřevo ihned spálíme.
Chráníme peckoviny
1. Prevence mrazových poškození
Je vhodná na celém našem území, ale nejdůležitější je v severních a podhorských oblastech a v mrazových dolinách, kde je pěstování broskvoní a meruněk kvůli teplotám a pozdnímu nástupu vegetačního období problematické.
Na konci podzimu kmeny stromů a jejich silnější větve natřeme 15% vápenatým mlékem. Jeho bílá barva pomáhá odrazit větší část slunečních paprsků prohřívajících kůru. Pomůže i obalení kmenů slaměnými, rákosovými či umělohmotnými rohožemi, které současně chrání stromy před okousáním zvěří. Dalším preventivním opatřením je, že stromy nepřetěžujeme nadúrodou. Nasazené množství plodů regulujeme ruční probírkou v červnu.
2. Ošetření mrazových trhlin
Z rány ostrým nožem vyřízneme veškeré odumřelé pletivo až do zdravého pletiva, vydezinfikujeme ji 1% Sulkou a podle velikosti zatřeme stromovým balzámem nebo štěpařským voskem.
3. Ochrana před obalečem meruňkovým
Určitou prevencí a ochranou je čištění odumřelé kůry na kmenech škrabkou. Na chemickou ochranu se ve výrazné letové fázi motýlků obaleče používají opakovaně v týdenních intervalech nátěry kmenů a kostrových větví organofosfáty a neonikotinoidy, a to hlavně proti 1. generaci. Jelikož další generace nemá přesný termín vylétání motýlků, na jeho určení použijeme feromonové lapače a stříkáme podle aktuálního vyššího výskytu motýlků. Škůdce může výrazněji poškodit hlavně vřetenové výsadby ovocných stromů.
4. Správné stanoviště
Prevencí klejotoku je i výběr vhodného stanoviště pro daný druh a odrůdu. Houbové choroby se více vyskytují na vlhčích a chladnějších stanovištích, která jsou i méně vhodná pro teplomilné peckoviny. Jejich výskyt podporují i těžké půdy a méně vhodná podnož. V zahradě nepěstujeme přestárlé a nemocné stromy, které jsou zdrojem infekce.
5. Řez ve správném termínu
Řez peckovin uskutečníme ve správném termínu. Neprozradí ho přesné číslo v kalendáři, ale průběh počasí a teplot. Řežeme v době proudění mízy a rašení ostrými nástroji a vytváříme co nejmenší řeznou plochu. Větší rány ošetříme štěpařským voskem nebo stromovým balzámem.
Text: Ing. Jaroslav Pížl
Foto: isifa/Shutterstock, Wikimedia
