Kdo někdy četl slavné sci-fi Johna Wyndhama Den trifidů, toho asi jímala hrůza při představě trifidů – rostlin schopných pohybu. Trifid se přesouvá pomalým kývavým pohybem a má žahadlo, kterým dokáže zasáhnout cíl na 2 metry, píše se v románu. Zasažená oběť okamžitě umírá.
Bolševník sice není žádný chladnokrevný zabiják, ale trochu démonickou rostlinu z katastrofického románu připomíná. Také žahá – ovšem jen když se jej dotknete. Fototoxické furanokumariny, které obsahuje, u člověka způsobují těžký zánět kůže – vyrážky a puchýře, které vám naskočí, nejsou ničím příjemným.
Zbavit se bolševníku je pořádná dřina
A ten pohyb? Bolševník sice na rozdíl od trifidů „nechodí“, ale přesto urazil za zhruba 200 let, co se poprvé v Evropě ocitl, kus cesty. Původně vysazován v jednotlivých okrasných zahradách rychle zplaněl a od té doby se začal nekontrolovaně šířit do okolí. Teď je rozšířen po celém starém kontinentu a ve většině zemí je veden jako nebezpečný invazní druh. Neexistuje rozumný způsob, jak se ho zbavit. Používají se postřiky, sekání i pálení. Nejúčinnější ale je celou rostlinu vykopat (přičemž musí být odstraněno 10 centimetrů kolem hlavního kořene), pak rozsekat na kousky a zlikvidovat.
Kníže Metternich dostal semena bolševníku darem od ruského cara
Je zajímavostí, že za bolševník v Česku nemůžeme “vděčit” nikomu menšímu než knížeti Metternichovi. Byl to údajně on, kdo si rostlinu přivezl do Česka jako první. Bolševníky začal státní kancléř Rakouského císařství pěstovat u svého panství v zámku Kynžvart v západních Čechách. Právě odsud se pak začala rostlina šířit směrem na sever a na východ.
Můžeme-li věřit historickým pramenům, semena bolševníku velkolepého získal věhlasný rakouský ministr darem od ruského cara Alexandra I. Mělo se tak stát na Vídeňském kongresu roku 1815, kde mocní evropští politici řešili, jak si rozporcovat Evropu po abdikaci Napoleona Bonaparte.
Text: Lukáš Karas
Foto: Openverse, iStock
Zdroj: časopis Recepty prima nápadů
